Emil Zátopek
Emil Zátopek byl rodilým Moravanem, přesněji Valachem. Narodil se v Kopřivnici v rodině stolaře, nadšeného zahrádkáře, jako sedmé dítě. K atletice se dostal až v Baťově škole ve Zlíně, při tradičním běhu městem. Ve své kategorii byl druhý, nejlepší ze skupiny ambiciózního vychovatele. A to do té doby nepatřil sport k jeho vášním. K atletům ho zlákal jeho přemožitel z Běhu Zlínem. První měřený závod na 1500 m zaběhl Zátopek za 4:22,6 min. Ve Zlíně se ujal mladého běžce dr. Haluza. Ve zlínském týmu startovala tehdy skvělá plejáda atletů v čele s naší běžeckou jedničkou Tomášem Šalém. V roce 1942 zaběhl Emil 3000 m za 9:12,2 a na poloviční trati se zlepšil na 4:14 min. Ze Zátopka se stal zarputilý vyznavač tvrdého tréninku a podle dr. Haluzy začal věřit na rychlost. Zátopkovy opakované čtyřstovky se později staly legendárním receptem pro generace vytrvalců. Po prvních rekordech ve Zlíně na 2000 i 5000 m se vypravil Emil do Prahy. Po mísešvestkových knedlíků od babičky rekordmana Hrona, překonal opět čs. rekord jejího vnuka na 2000 m.
Po osvobození se v pětačtyřicátém rozloučil Zátopek se Zlínem a přihlásil se do Vojenské akademie. Po domácích rekordech a české neporazitelnosti se o rok později utkal při ME v Oslu se světovou elitou. I když překonal čs. rekord na 5000 m o 11 sekund (14:25), byl jen pátý. Na podzim však vyhrál armádní mistrovství v Berlíně. A potom už trofeje slavnému běžci jen přibývaly počínaje Štítem Británie a úspěchem při mistrovství spřátelených armád v Hannoveru. Českého běžce začal brát vážně celý atletický svět včetně legendárních seveřanů. Zátopek stlačil čs. rekord na 5000 m (14:08,2), porazil v Helsinkách Heina, v Enschede Slyjkhuise, v Praze Mimouna. To už byl Zátopek poručíkem a jako absolvent Vojenské akademie startoval v Paříži na Světových studentských hrách a vyhrál nejen běh na 5000 m, ale i patnáctistovku. Rok 1947 zakončil úspěchy v Alžíru.
Příští, olympijskou sezónu, odstartoval v Belgii vítězstvím v přespoláku ve Spa a potom námluvami s Danou Ingrovou. Začalo to gratulací k čs. rekordu ve Zlíně a pokračovalo v Budapešti po prvním Emilově čs. rekordu na 10 000 m.
A potom už tady byl Londýn, olympijské hry, první česká zlatá pro naši atletiku za vítězství na 10 000 m. Na poloviční trati se dobrodil v blátě, průtrži mračen a po fantastickém finiši do cíle necelý metr za Belgičanem Reiffem. Olympijský rok zakončil Emil svatbou s Danou Ingrovou a ta může dodnes tvrdit, že všechny atletické světové rekordy byl Emil schopný překonat až v manželství pod jejím vedením.
Ten první vytvořil 11. června 1949 na trati 10 000 m v Ostravě (29:28,2 min.). Byl to úvodní světový rekord z celkového počtu 18. A které rekordy byly nejslavnější? První desítka pod 29 minut v Bruselu (28:54,2 min. 1.6.1954), o dva dny dříve pokořil v Paříži na 5000 m legendární rekord Gundera Hagga (13:57,2), v hodinovce jako první člověk uběhl více než 20 000m (20 052 m v Houštce 29.9. 1951).
A přece vrcholem sportovní kariéry Emila Zátopka byly jeho tři zlaté medaile na OH v Helsinkách v roce 1952. Nejdřív vyhrál desítku, potom v dramatické bitvě závod na poloviční trati a v závěru OH maraton, svůj první životní závod na této trati. O těchto závodech byly již popsány tuny papíru novináři celého světa. Emil Zátopek je trojnásobným mistrem Evropy. V Bruselu roku 1950 zvítězil na pět i deset tisíc metrů, o čtyři roky později vyhrál v Bernu desítku. Připsal si na konto 50 čs. rekordů, vyhrál desítky nejslavnějších závodů včetně Silvestrovského běhu v Sao Paulu. Po operaci kýly byl ještě šestý v maratonu na OH v Melbourne. V lednu 1958 vyhrál přespolní běh v San Sebastiánu a potom se rozloučil se závoděním. Od nadšených Basků si přivezl živý dárek, psa Pedra. A pejskové se měli a mají u Zátopků vždy dobře, tak jako všichni přátelé, kteří zavítali do jejich vlastnoručně postavené vilky v Tróji. Emil Zátopek se stal živou legendou světového sportu. Přední politici a monarchové planety si považovali za čest podat ruku Zátopkovi. Jeho jméno se stalo synonymem houževnatosti. Zátopek nebyl talentem, byl poctivým, nesmírně ctižádostivým sportovcem, zůstal velkým propagátorem sportu, olympijských myšlenek v tom nejlepším slova smyslu. V dnešním zkomercionalizovaném sportu by byl multimilionář, ale o tom nechce Emil ani slyšet. Pro něj i celou generaci jeho kamarádů byla atletika opravdu královnou, které sloužili s láskou a pokorou. Pro ty, kteří ho znají blíž, zůstal Velkým Emilem i dávno po skončení sportovní kariéry. Pro český sport zůstane prvním z prvních. Emil Zátopek nás navždy opustil v listopadu 2000, budeme na něj vždy s láskou vzpomínat.
František Macák - (výňatek z knihy Sto let královny)