Filip Sasínek
Filip Sasínek se jako malý věnoval hokeji a atletiku bral jako doplňkový sport. Určitou dobu se mu podařilo obě odvětví kombinovat, ale v patnácti letech dostala definitivně přednost královna sportu, které se pod vedením trenéra Antonína Slezáka v Hodoníně začal věnovat naplno.
První úspěchy na sebe nenechali dlouho čekat. V roce 2013 odcestoval na svou první velkou mezinárodní akci, kterou bylo dorostenecké mistrovství světa v ukrajinském Doněcku a hned z toho byl na trati 2000 metrů překážek postup do finále a konečné osmé místo. O rok později odletěl na mistrovství světa v americkém Eugene, kde startoval na patnáctce i ve stýplu. V obou případech skončila jeho cesta v rozběhu.
Že je Filip univerzálním běžcem potvrdil na domácím halovém mistrovství Evropy v Praze 2015, kde běžel osmistovku. Ani tentokrát se mu však nepodařilo postoupit z rozběhu. Podobný osud ho postihl také na vrcholu pod otevřeným nebem, kterým bylo juniorské mistrovství Evropy ve švédské Eskilstuně, kde pro změnu startoval na trati 3000 metrů překážek. Poslední mládežnickou akcí pro něj bylo mistrovství Evropy v přespolním běhu. Ve francouzském Toulonu obsadil 26. příčku.
Velký výkonnostní růst přišel v sezóně 2016. Nejprve si doběhl pro šokující vítězství na mítinku Zlatá tretra v Ostravě, kde za sebou nechal celou plejádu zkušených borců včetně Jakuba Holuši a triumfoval v novém osobním rekordu 3:36.32. Následně se mu dařilo také na mistrovství Evropy v nizozemském Amsterdamu, kde postoupil do finále, kde si doběhl pro osmé místo. Cenný primát si také připsal na Diamantové lize v Curychu, kde zvítězil v závodě na 800 metrů kategorie do 22 let v novém osobáku 1:46.42.
Atletický rok 2017 pro něj byl veleúspěšný. Na halovém evropském šampionátu v Bělehradě získal svůj první velký cenný kov, když si doběhl ve finále na 1500 metrů pro bronz. Na letním mistrovství Evropy do 22 let v polské Bydhošti si na stejné distanci pak ještě o příčku polepšil a odvezl si stříbro.
Sezónu 2018 zahájil solidními halovými výkony, kdy svůj čas na patnáctistovce stlačil pod 3:40. V létě ho však zradilo zdraví.
V průběhu haly 2019 se ale vrátil v plné síle a bylo z toho čtvrté místo na HME v Glasgow. Pod otevřeným nebem se pak postupně zlepšoval a na mítinku v Bernu zaostal časem 3:36.83 jen těsně za tři roky starým osobním rekordem. Tento výkon mu také zajistil pozvánku na mistrovství světa, které hostilo katarské Dauhá. Ve světové konkurenci se mu z rozběhu nepodařilo postoupit.
Rok 2020 patřil pro Filipa k těm úspěšnějším. Na Zlaté tretře v Ostravě si po čtyřech letech dokázal vylepšit osobní rekord na své hlavní trati 1500 metrů, když proběhl cílem v čase 3:35.02. Podařilo se mu také překonat letité historické české maximum Josefa Odložila v běhu na 2000 metrů, když se stal naším prvním běžce, jenž stlačil svůj čas na této distanci pod pět minut. Hodnota nového rekordu je díky němu 4:57.60. Zaběhl si také nové osobáky na osmistovce (1:46.24), kilometru (2:17.05) a pětce (13:58.92).
Skvělou formu si přinesl i do sezóny 2021. V hale se nejprve zaskvěl při mítinku v Toruni novým českým rekordem na trati 1500 metrů, když vylepšil zápis Jakuba Holuši na 3:36.53. Ve stejném městě pak o několik týdnů později dokázal při HME postoupit do finále, kde doběhl devátý. V létě mu jen těsně unikla účast na olympijských hrách v Tokiu. Nejrychlejší čas sezóny předvedl ve švýcarské Bellinzoně, kde příliš nezaostal časem 3:35.82 za svým rok starým osobním rekordem.
V roce 2022 se ke kariérnímu maximu přiblížil nejvíce na mítinku v Bydhošti, kde si zaběhl sezónní výkon 3:36.22. Na mistrovství světa v Eugene i na evropském šampionátu v Mnichově pak skončil v rozběhu.
