Helena Fuchsová
Helena Fuchsová, rozená Dziurová, se narodila 3. června 1965 v Táboře, její rodiče bydlí v nedaleké Plané nad Lužnicí, otec pochází z východního Slovenska. Díky tomu, že v blízkosti jejich bydliště se nacházel les, neměla malá Helena nikdy nouzi o pohyb a sportovní vyžití. Odmalička rozvíjela svou zálibu v běhání, ale i v ostatních sportech, bavil ji například fotbal či hokej. V Plané nad Lužnicí také začala chodit na základní školu, kde zůstala až do páté třídy. Poté byla vybrána do sportovní školy v Táboře, v níž setrvala až do deváté třídy.
„Vzhledem k tomu, že jsem nebyla žádný výrazný talent, a protože jsem byla poměrně hubená, často jsem běhala dlouhé tratě,“ přibližuje Helena své atletické začátky.
Po ukončení základní školy Helena přešla na učiliště spojů do Plzně. Tam se však atletice příliš věnovat nemohla z časových důvodů, vycházky byly povoleny jen jednou týdně. Přesto občas zaběhla do Štruncových sadů a někdy se dostala i na trénink k Ončovi Krásnému. Po úspěšném absolvování závěrečných zkoušek se vrátila do Tábora, kde nastoupila do zaměstnání. Naštěstí pro českou atletiku měla po práci dostatek času na pořádný trénink. Na táborském stadionu se Helena připravovala pod vedením Jiřího Nouska a brzy se dostala na hostování do Sparty. Vytvořila si tehdy solidní osobní rekord na 400 m (53.59).
V roce 1987 přešla do střediska vrcholového sportu Sparty v Praze. Helenin běžný den se tehdy skládal ze šestihodinové pracovní doby a následného tréninku. „Na starosti mě měl pan Caha, který mi udílel tréninkové rady a sestavoval program až do roku 1989. Tehdy se začala rušit střediska vrcholového sportu a já jsem si tak musela hledat ubytování v podnájmech a chodit do práce,“ vzpomíná Helena. V roce 1990 požádala trenéra Ladislava Kárského, zda by u něj nemohla trénovat. Řekl, že to s ní zkusí a byla z toho spolupráce prakticky až do konce kariéry.
Největší úspěchy „po třicítce“
První „světovou“ medaili získala Helena Fuchsová v roce 1995, kdy se podílela na stříbru štafety na halovém mistrovství světa. Za největší zlom v kariéře však považuje halový šampionát o dva roky později, z něhož si odvezla bronzovou medaili. Nejúspěšnější sezona pak přišla v roce 1998. Helena obsadila 3. místo na HME ve Valencii časem 51.22. Na halovém Grand prix v konkurenci nejlepších světových závodnic skončila druhá a v Lievin si zaběhla osobní rekord 50.99, který znamenal 4. místo ve světových tabulkách. Další osobní maximum přišlo při vrcholu letní sezony, na ME v Budapešti. Helena se blýskla stříbrnou medailí výkonem 50.21. Na sklonku mimořádné sezony startovala ve Světovém atletickém finále v Moskvě a v dresu Evropy nastoupila na Světovém poháru v Johannesburgu.
V olympijském roce 2000 se Helena radovala z bronzu na evropském šampionátu pod střechou, stále ještě na 400 metrů. Na olympiádu v Sydney se ale připravovala již na dvojnásobnou trať. Adaptace na 800 metrů proběhla zdařile a Fuchsová si v Austrálii doběhla pro páté místo. Půl roku na to se na půlce prosadila i medailově, když na halovém světovém šampionátu v Lisabonu získala bronz. Dlouhou a bohatou atletickou kariéru ukončila Helena Dziurová-Fuchsová v roce 2004.
