Iva Straková
První reprezentační zkušeností byl pro rodačku z Tábora Ivu Strakovou evropský šampionát v Mnichově v roce 2002. Skončila v kvalifikaci s výkonem 1.87, což bylo o tři centimetry za jejím tehdejším osobním rekordem. "Zlepšila kotníky i odrazovou a celkovou sílu," zhodnotil tehdy trenér Jaroslav Kovář.
V roce 2003 si Iva Straková vytvořila osobní rekord na halovém mistrovství republiky v bratislavské hale Elán. V závodě zůstala dvaadvacetiletá závodnice Olympu Praha v soutěži sama na výšce 1.94 m. Laťku překonala napodruhé a splnila tak limit na halové mistrovství světa. Nechala si na stojanech nastavit laťku ještě o dva centimetry výše a na první pokus 196 cm skočila. Na HMS v Birminghamu se však už tolik nedařilo, v kvalifikaci zvládla 190 cm. „Moc jsem chtěla do finále postoupit,“ řekla Straková, „po překonání 190 cm jsem ale znervózněla a pak už to byla křeč.“ Podobně dopadla Iva i na venkovním MS v Paříži, kde obsadila 22. pozici..
Po prvních reprezentačních zkušenostech se nominovala na olympiádu v Aténách 2004. V kvalifikaci zvládla napoprvé 175, 180. 185 i 189 cm, klíčových 192 pro postup mezi elitu bohužel třikrát shodila.
Finálového úspěchu se Iva dočkala na halovém mistrovství Evropy 2005 v Madridu. Kritický moment pro ni přišel na 185, které zachránila až třetím pokusem. Následných 189 napoprvé ji vyneslo konečnou sedmou příčku. „S umístěním jsem spokojená, i když s výkonem 192 centimetrů by to bylo lepší, výkony přes sto devadesát se počítají,“ uvedla po závodě. „Sice jsem neměla co ztratit, své jsem si splnila už včera postupem z kvalifikace, ale nervózní jsem byla, jsem takový nervák,“ přiznala, „ale snažila jsem si to užít.“
Také na MS v Helsinkách si Iva poradila s kvalifikací. Ve finále ji zastavila laťka ve výšce 193 cm a obsadila konečnou jedenáctou pozici. V průběhu finále bylo ve výškařském sektoru mokro po celodenním dešti, pořadatelé museli rozběžiště vysušovat. „Ze začátku mi to trochu klouzalo, pak už to bylo dobré,“ popsala. Také přiznala, že ji v dosud největším finále kariéry poněkud zradily nervy: „Jsem zklamaná, ale na druhou stranu jsem ráda za to, jak jsem skákala v té kvalifikaci a že jsem se podívala do finále mistrovství světa.“
Rok 2006 si Iva Straková protrpěla. Na obou vrcholech sezony zůstala před branami kvalifikace. V hale si vyrovnala osobní rekord 196 cm, na mistrovství světa v Moskvě zvládla 193, ovšem až na třetí pokus, na finále bylo třeba napoprvé. "Skoro no," smutnila po závodě Straková. "Desátý místo na světě je celkem dobrý, ale chtěla jsem do finále. Těch 196 jsem mohla dát." Na mistrovství Evropy v Göteborgu 2006 vypadly všechny tři české výškařky, Iva skočila pouze 1.83 metru. "Bylo to završení nešťastné sezony. Zdravotní problémy, nedařilo se mi splnit limit. Když se to povedlo, myslela jsem, že už to půjde líp," smutnila.
Halovou sezonu 2007 (a tedy i možnost startovat na HME v Birminghamu) Iva Straková vynechala kvůli přetrvávajícím zdravotním komplikacím se zády. "Raději obětuji halovou sezonu a budu se soustředit na srpnové MS v Japonsku," vzkázala tehdy novinářům. Přestože splnila nominační limit a na MS odcestovala, nepodařilo se jí postoupit na Nagai stadionu v Ósace do finále. V kvalifikaci předvedla 191 centimetrů a skončila před branami finále. Potřebných 194 cm shodila napotřetí jen velmi těsně. Nejlepším výkonem roku pro ni bylo 195 cm.
Na HMS ve Valencii v roce 2008 obsadila dělenou osmou pozici Němkou Friedrichovou, když obě zapsaly stejným způsobem 193 cm. "Jsem ráda, že jsem zopakovala výkon z kvalifikace, ale forma byla větší než na 193 cm. Osmé místo na světě je hezké, ale skáču už nějaký pátek a chtělo by to nějaké ještě výraznější umístění."
Na OH už se Iva kvalifikovala díky výkonnosti z haly, kterou ozdobil osobním rekordem 198 cm v Čejkovicích. V Pekingu potvrdila své finálové ambice. V deštivé kvalifikaci stačilo na finále 193 namísto původně určených 196 cm, vzhledem k podmínkám se patnáct skokanek dohodlo nepokračovat v soutěži. V boji o medaile zopakovala Iva 193 cm napotřetí a skončila na děleném 12. místě s Ukrajinkou Sťopinovou.
Halové ME 2009 znamenalo potvrzení příslušnosti Ivy mezi elitu. Ale zase chyběl kousek k vyššímu umístění. V turínském finále předvedla svůj standard 192 cm, když na medaili stačilo i 196 na první pokus. "Rozhodně na těch 196, které jsem skočila před mistrovstvím dvakrát, bylo. Přitom jsem se cítila fyzicky i technicky dobře. Asi se projevil ten povrch, "střílelo" mě to hrozně do laťky," litovala.
Bohužel i na MS v Berlíně skončila Iva v kvalifikaci. Bylo vidět, že po zdravotních problémech měla především závodní manko, přesto se se soutěží statečně prala. 180 i 185 zdolala napoprvé, na 189 měla jednu opravu. Bohužel 192 bylo její konečnou, i když na této výšce předvedla nadějné pokusy. "Při třetím ani nevím, čím jsem to shodila. Trenér říkal, že tam byla rezerva," popsala. V konečném účtování se podělila o 21. příčku. Po sezoně ukončil práci na Olympu dlouholetý trenér Jiří Nejdl, a tak se přesunula Iva do rozrůstající se skupiny Nikolaje Goroškova, když techniku měl nadále v péči Jaroslav Kovář alias Šéf.
V roce 2010 si do svého výčtu úspěchu zapsala Iva deváté místo z HMS. Ve finálové soutěži v Dauhá skočila stejně jako dvě další soupeřky 191 cm, měla však horší zápis. "Před kvalifikací jsem si žádné velké naděje nedělala, ale tam mě to trochu namlsalo a chtěla jsem být co nejvýš. To se bohužel nepodařilo," řekla po závodě. O většinu venkovní části roku Iva přišla vinou unavové zlomeniny nártu, k nominaci na ME jí s 188 cm chyběly čtyři cm, ve svém fragmentu sezony to nedotáhla nakonec o centimetr k 190.
Sezonu 2011 zahájila halou, v níž překonala nejvýše 187. V létě se objevila zpráva, že Iva čeká přírůstek do rodiny, synek David se narodil 19. prosince v Příbrami. "Na nějaké přemýšlení o případném návratu je ještě brzy,“ prohlásila dva týdny po porodu.
