Jakub Vadlejch

Jakub Vadlejch je rodákem z Prahy a s atletikou začínal v oddíle TJ Kovošrot Praha. Tam se ho ujal trenér Petr Behenský, který okamžitě ve svém svěřenci poznal talent na vrhačské disciplíny. První dva roky Jakub kombinoval atletiku s florbalem. Ovšem poté se rozhodl naplno věnovat královně sportu. Zprvu zkoušel všechny vrhačské disciplíny. Od roku 2006 přešel do Dukly Praha a začal spolupracovat s Rudolfem Černým. V té době se již plně specializoval na oštěp a mohl atleticky vyrůstat vedle Barbory Špotákové.

První mezinárodní zkušenost si připsal na světovém šampionátu do 17 let v Ostravě, kde nakonec obsadil dvanácté místo. O rok později si na MSJ v polské Bydhošti ještě o dvě příčky polepšil. V roce 2009 se mu poprvé v kariéře podařilo pokořit hranici 80 metrů, když své náčiní poslal při mítinku v Domažlicích do vzdálenosti 81.95. V roce 2010 posunul své osobní statistiky již na 84.47. Premiéru na seniorské velké akci si odbyl na mistrovství světa v Tegu 2011, kde jeho cesta skončila v kvalifikaci. Stejně tomu bylo i na olympijských hrách v Londýně 2012 a na ME v Curychu 2014.

V roce 2015 se mu podařilo stabilizovat svou výkonnost daleko za hranicí osmdesáti metrů a udělal tak velký krok směrem do nejužší světové špičky. V Karlstadu si vylepšil svůj osobní rekord na 86.21. Podařilo se mu také získat první diamantový bod. Na mistrovství světa v Pekingu se mu však již tolik nezadařilo a po sporném a tolik diskutovaném přešlapu se neprobil z kvalifikace.

Sezóna 2016 pro něj byla zatím tou životní. Již v jejím úvodu házel pravidelně kolem hranice 85 metrů, což ho pasovalo na jednoho z favoritů na cenný kov na mistrovství Evropy. Tam naprosto jistě zvládl kvalifikaci, ale ve finále se nedostal přes osmdesát metrů a musel se spokojit s devátým místem. Více jistě čekal i od svého vystoupení na olympijských hrách, kde obsadil osmou příčku. Přesto, že mu nevyšly vrcholy, dokázal se nadále zlepšovat. Při mítinku Diamantové ligy v Římě si posunul osobní rekord na 88.02 a v dramatickém curyšském finále diamantového seriálu se nakonec radoval z celkového triumfu v této soutěži. „Je to největší úspěch mé kariéry. Byl jsem šťastný, že se mi podařilo vyhrát seriál, kde se setkávají nejlepší oštěpaři na světě. Potvrdil jsem nárůst výkonnosti i vyrovnanost na nejvyšší úrovni. Je to motivace do dalších let.,“ zhodnotil.

Životní formu ukázal v sezóně 2017. V ní prokazoval vyrovnanou a hlavně nesmírně vysokou výkonnost. Hned osmkrát se dokázal dostat za 87 metrů. Ten nejlepší pokus si pak nechal až na finále světového šampionátu, kde si hodil osobní rekord 89.73 a odměnou mu byla stříbrná medaile. Lepší byl pouze Němec Johannes Vetter. Jakub mu to ovšem vrátil ve finále Diamantové ligy v Curychu, kde zvítězil a dokázal tak obhájit své loňské vítězství v tomto nejprestižnějším atletickém seriálu.

O rok později se dokázal k osobáku přiblížit při Memoriálu Josefa Odložila, kde zvítězil výkonem 89.02. Vyhrál také Zlatou tretru a na mistrovství Evropy v Berlíně odjížděl jako jeden z favoritů. Konečné osmé místo pro něj pak bylo zklamáním. Na sklonku sezóny si v Ostravě zazávodil ještě při historicky posledním Kontinentálním poháru, kde skončil v netradičně bodované soutěži pátý. 

V průběhu sezóny 2019 závodil pravidelně v Diamantové lize a ve finálovém závodě si vyházel šesté místo. Byl oporou českého týmu na mistrovství Evropy družstev v polské Bydhošti, kde bral body za druhé místo. Na mistrovství světa v Dauhá si pak vyházel pátou příčku, což byl společně s překážkářkou Zuzanou Hejnovou nejlepší výsledek české výpravy na tomto šampionátu. V roce 2020, která byla bez mezinárodního vrcholu, se rozhodl šetřit síly i bolavá záda a absolvoval pouze dva starty. Přesto na mítinku v Kladně zaznamenal kvalitních 84.31. 

Ani v roce 2021 se Jakubovi nevyhnuly zdravotní problémy, a tak hlavně v úvodu sezóny svými starty hodně šetřil. Ve Zlíně si vyházel titul mistra republiky, a to nejlepší si nechal až do Tokia. V olympijském finále zaznamenal sezónní výkon 86.67, který mu zajistil zisk stříbrné medaile, když nestačil pouze na vítězného Inda Neeraje Chopru. Navíc se na stupně vítězů postavil po bok svého reprezentačního parťáka a kamaráda Vítězslava Veselého, který bral bronz. Ve finále Diamantové ligy v Curychu pak skončil třetí. 

Sezóna 2022 byla v Jakubově podání vskutku výjimečná. Hned na úvodním mítinku Diamantové ligy poprvé v kariéře přehodil 90 metrů, když si posunul hodnotu kariérního maxima na 90.88. Pravidelně se pak umisťoval na předních příčkách tohoto nejprestižnějšího atletického seriálu. Na mistrovství světa v Eugene si pověsil na krk bronz a z evropského šampionátu v Mnichově přivezl stříbro. Druhý byl také ve finále Diamantovky.

Rok 2023 přinesl další úspěchy. Ve všech startech v sezóně skončil do třetího místa, zvítězil v devíti z nich. Patří mezi ně domácí mítinky Zlatá tretra a Odložilův memoriál nebo dva klasické mítinky Diamantové ligy plus finále, které poprvé hostilo Eugene. Při vrcholu na mistrovství světa v Budapešti po velkém boji získal bronz a prodloužil tím svou medailovou sérii. Po třetí v řadě se stal Atletem roku.

Ve špičkovém fyzickém i mentálním nastavení vstoupil Jakub i do olympijské sezóny 2024. První ostrý start proměnil v diamantový primát na mítinku v Doha, když zvítězil hodem na 88.38. Na mistrovství Evropy v Římě se pak dočkal svého prvního velkého titulu, když si šestým pokusem, který letěl na 88.65 zajistil kontinetální zlato. Na olympijské hry do Paříže pak odlétal jako obhájce stříbra z předešlých her v Tokiu. Přesto, že předvedl další špičkový výkon 88.50, v extrémě kvalitním finále to nestačilo na lepší než čtvrté místo.