Jan Doležal
Tenis a basketbal, to byly první sporty Jana Doležala, jenž pochází z Třebechovic pod Orebem. Už v sedmi letech se ale díky kamarádovi ze školy vydal za atletikou do nedalekého Hradce Králové. Ve zdejší přípravce z něj vyrostl pod vedením Gréty Novotné a později Vítězslava Peruna talentovaný vícebojař. „Líbí se mi všestrannost a baví mě víc věcí. Upínat se k jedné disciplíně se mi na začátku nechtělo. Bavilo mě na závodech hodit si koulí a pak si k tomu ještě něco zaběhnout nebo skočit,“ popisuje své směřování.
Prvního velkého úspěchu Jan dosáhl v roce 2013 na mistrovství světa do 17 let v Doněcku. V osmiboji si vysloužil bronz, když se mu podařilo složit 6222 bodů (dílčí výkony: 100/11.45, dálka/7.10, koule/14.04, 400/50.50, 110př./14.22, výška/1.90, oštěp/57.07, 1000/2:52.10). „Jsem hodně spokojen s druhým dnem. Potřeboval jsem zabrat, když jsem viděl, že po prvním jsem až šestý,“ říkal ve svém pozdějším hodnocení. „Když jsem dokončil jako třetí, byl jsem rád, ale plně mi to došlo až tak třetí den po soutěži,“ přiznal. V následující sezóně (2014) se mu splnilo přání probojovat se na MS do 19 let, v Eugene sečetl 7309 bodů, což v silné konkurenci na čele s šampionem Jiřím Sýkorou stačilo na šestnácté místo.
Hodokvas přišel v roce 2015, když evropský šampionát juniorů hostila švédská Eskilstuna. Ačkoli se nevyhnul slabším místům (jako např. tyčka 420), v průměru si vedl dobře a obzvláště famózním diskem (54.74) vyrazil soupeřům dech. Z pohledu mistrovského titulu si mohl dovolit i zaváhání na patnáctistovce, spíše se však připravil o metu 8000, součet nakonec zůstal na 7929 bodech. „Teď mě trochu mrzí, že jsem se nehecnul víc,“ říkal posléze, „ale aspoň budu mít o to větší motivaci pokořit tu hranici mezi dospělými,“ sliboval. Na podzim se přesunul do Prahy a začal se připravovat pod vedením Pavla Svobody spolu se svým (o ročník starším) souputníkem Sýkorou. V kategorii junior ankety Atlet roku skončil druhý za výškařkou Hrubou.
Na podzim pak přešel do Prahy, kde se začal připravovat na Olympu pod vedením Luďka Svobody. Následující dvě sezóny se ovšem trápil, když ho stíhalo jedno zranění za druhým.
Do halové sezóny 2018 konečně vstupoval v odpovídajícím zdravotním stavu a bylo to hned vidět i na výkonech, když si dokázal vylepšit sedmibojařský osobák až na 6021 bodů. Tohoto součtu dosáhl na mistrovství ČR, kde získal svůj první titul mezi dospělými. Navíc se nominoval na halovém mistrovství světa do Birminghamu, kde nakonec obsadil deváté místo. Honzovi se dařilo i pod otevřeným nebem. Při mistrovství republiky v Kladně triumfoval v novém osobním rekordu 8022 bodů a poprvé v kariéře tak pokořil osmitisicovou hranici. Velmi dobře si vedl i na mistrovství Evropy v Berlíně, kde si opět posunul osobní maximum na 8067 bodů a vybojoval v evropské konkurenci osmou příčku.
V průběhu letní sezóny 2019 se Jan prezentoval vyrovnanou výkonností, když poskládal hned tři desetiboje přes osm tisíc bodů. Koncem dubna ovládl mítink IAAF Challenge v italské Laně, kde posbíral 8117 bodů, což pro něj byl nový osobák. Dalšího vylepšení kariérního maxima pak dosáhl na domácím republikovém šampionátu, kde bral titul za 8142 bodů. Na mistrovství Evropy družstev ve vícebojích na portugalské Madeiře byl pak druhý za Jiřím Sýkorou s bodovým ziskem 8083 bodů.
V roce 2020 Jan po složitých zdravotních problémech neabsolvoval žádný víceboj. V následující sezóně sice nastoupil do tří desetibojů, ale ani jeden bohužel nedokončil.
