Jan Jirka
Zkoušel tenis, fotbal, házenou nebo florbal, jenže atletika, jak ji provozují na Jeseniově, Jana Jirku chytla nejvíce. „Když si rodiče myslí, že je jejich dítě sportovně nadané, tak by měli začít právě tam,“ pěl chválu v létě 2014. Tedy notnou dobu poté, co vyměnil svého původního trenéra Michala Halbicha za Petra Habáska – a s ním také působiště – za jiný pražský klub, Slavii. „Dělá se to tam (na Jeseniovce) pro zábavu a je to všeobecně zaměřené, což si myslím, že je správná cesta,“ dodával. U něj samotného se však záhy zjistilo, kterým směrem se v atletice vydá. „Nejsem úplně nejšikovnější, nevydržím dlouho běhat, sílu jsem také nikdy velkou neměl, tak je jedinou mojí předností rychlost a u toho už jsem zůstal,“ říká k „volbě“ sprintu. Jeho parádní tratí je pak dvoustovka.
Svou první reprezentační čárku na velké akci napsal Jan v roce 2012 na mistrovství světa juniorů v Barceloně, kde běžel dvoustovku a s časem skončil 21.50 v rozběhu, a také štafetu, již s kolegy Bakalárem, Desenským a Stromšíkem nedokončili. V následující sezóně, 2013, se kvalifikoval na ME do 22 let do Tampere, kde absolvoval stejnou kombinaci. Individuálně se ani tentokrát neprobojoval dál, nicméně je třeba podtrhnout, že se hned v prvním kole musel prát rovnou o finále a s kvalitním časem 21.15 skončil jedenáctý. Se štafetou spolu se Šťastným, Maslákem a Desenským se do medailové bitvy probili, v ní pak vylepšili národní rekord své kategorie na 39.23, který stačil na páté místo.
Rok nato (2014) Janova výkonnost ještě nestačila k nominaci na ME dospělých. V sezóně 2015 však dostal příležitost ještě jednou startovat na Evropě „22“ a využil ji dokonale. V Tallinnu si vylepšil v rozběhu osobák na 20.78, a když po zvládnutém semifinále dokázal čas z prvního kola téměř zopakovat v boji o medaile, dostalo se mu odměny v podobě bronzu. „Spíš jsem myslel, že budu až čtvrtý. Koukal jsem na výsledkovou tabuli a čekal, jak to dopadne. Přišlo mi to nekonečné, ale o to pak byla sladší odměna,“ popisoval. A se štafetou bylo ještě lépe, kvartet Kadlec, Jirka, Desenský, Stromšík sahal dokonce po zlatu, nakonec se o dvě setiny zpět (39.38 - mimochodem o 15 setin pomalejší čas než v Tampere) radoval ze stříbra. „Štafeta byl perfektní zážitek, byli jsme super parta. Před finále jsme věděli, že šance na medaili tam je, a že musíme předvést to nejlepší,“ vzpomínal autor třetího úseku. Jirka se poprvé zapsal v anketě o atleta roku, v hlavní kategorii byl 15.
V průběhu halové sezóny 2016 závodil Jan opravdu sporadicky. V létě se pak stal mistrem republiky na dvoustovce. Svůj nejrychlejší čas na této distanci zaběhl o pár dní později na Pražských memoriálech, kde zaznamenal 20.96. Společně se svými kolegy usiloval i o účast české sprinterské štafety na evropském šampionátu. Limit však naši sprinteři nezaběhli.
Po nevýrazné sezóně 2017 si Honza dokázal v té nasledující na domácím republikovém šampionátu pod otevřeným nebem vylepši dvoustovkařský osobák na 20.75 a kvalifikoval se na mistrovství Evropy v Berlíně, kde skončila jeho cesta v rozběhu a obsadil dvaatřicáté místo. Byl také členem štafety na 4x100 metrů, které se podařilo postoupit do finále, kde bohužel kvůli zranění Jana Veleby nemohla odstartovat.
V roce 2019 se soustředil hlavně na štafetu 4x100 metrů, což přineslo své ovoce. Společně s Dominikem Záleským, Janem Velebou a Zdeňkem Stromšíkem hned dvakrát vylepšili hodnotu letitého národního rekordu. Poprvé se tak stalo na World Relays v japonské Jokohamě, kde naše štafeta zaběhla čas 38.77 a následně české historické maximum posunula ve švýcarském Bernu na 38.62. O rok později se mu dařilo zejména na dvoustovce, kde si vylepšil své kariérní maximum na 20.71.
Sezóna 2021 byla pro Honzu tou zatím životní. V celém jejím průběhu předváděl skvělé výkony. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži připsal na konto českého týmu plný bodový zisk za vítězství na dvoustovce. Na stejné trati pak při svém triumfu na MČR ve Zlíně vylepšil hodnotu národního rekordu na 20.45, což bylo o setinu rychleji než běžel Pavel Maslák. Zazávodil si také na olympijských hrách v Tokiu, kde byl po svém rozběhu bohužel diskvalifikován, prosto mohl tento rok hodnotit jako úspěšný.
Nejrychlejší dvoustovku roku 2022 zaznamenal na Zlaté tretře v Ostravě, kde byl šestý za 20.63. Svými výkony se kvalifikoval na oba letní vrcholy. Zatímco na MS v Eugene skončila jeho cesta v rozběhu, při evropském šampionátu v Mnichově postoupil do semifinále.
