Jan Marcell
Jan Marcell si připsal první reprezentační start na MS juniorů v italském Grossetu v roce 2004. V kvalifikaci koule tehdy neuspěl, když se mu v prvních dvou sériích pokusy neměřily a třetí hod na postup nestačil. Po pauze v letech 2005 a 2006 se Marcell skvěle vrátil na ME do 22 let v maďarském Debrecínu v roce 2007.
To už výborně zvládal i disk a v obou disciplínách se nominoval na ME. V kouli skončil v osobním rekordu 18.42 metrů sedmý hned za kolegou Machurou. „Mám maximální radost. Už s postupem do finále jsem byl spokojen. Navíc osobák... zkrátka úspěch.“ To nejlepší si však "schoval" právě na disk. Ve finále disku obsadil druhé místo za 58.48 metrů. Dokonce byl do čtvrté série na prvním příčce, o niž jej však připravil Němec Wierig. „Myslím, že jsem soupeře svým prvním hodem trochu zaskočil,“ řekl stříbrný medailista. „Ten jsem hodil lehce, uvolněně, pak už jsem to bohužel rval silou. I tak je to paráda!“
Vzestup v disku jej namotivoval k soustředěnější přípravě v této disciplíně a v olympijském roce 2008 se mu podařilo nominovat na olympiádu na úkor mnohem zkušenějšího Libora Maliny. V Olomouci navázal na výkon z extraligy na Julisce (62.53 m), Peking mu vynesl osobák 63.59 metru. Při své premiérové účasti na OH předvedl v první sérii 59.52 m, druhý pokus přešlápl. V poslední sérii se už nezlepšil a do finále se neprobojoval.
Sezonu 2009 ovlivnilo zranění vazů olympiádě. Honzu tak minula účast na MS, na závěr sezony však významně posunul při mítinku v polském Opole svůj osobní rekord na 64.83.
Vzestup formy čerstvý absolvent strojní fakulty VUT v Brně potvrdil na začátku roku 2010. Nominoval se v kouli na halové MS a i přes zranění nedlouho před Dauhá si v Kataru nakonec nevedl vůbec zle. Po dvou přešlapech poslal své náčiní nedaleko postupové značky, jeho radost z vydařeného vrhu mu ale málem pokazil jeden z rozhodčích, který odmával červený praporek, naštěstí se za Honzu po chvíli dohadování postavil vrchník. "Nejspíš ztratili mou značku. Nabízeli mi čtvrtý pokus, ale já ho nechtěl, protože tohle byl první vydařený hod po dlouhé době. Nakonec to někam zapíchli, ale podle mě jinam a možná, že jsem přišel o nějakých 10 cm," okomentoval svěřenec trenéra Šilhavého výsledných 20.04, za které mu patřila celková 12. příčka.
Na parádní konec předešlé diskařské sezony se Honza bohužel nerozpomněl. Do Barcelony se nominoval, ovšem zůstal před branami finále. Jeho maximem bylo 58.95 z druhé série, které na nejlepší dvanáctku nestačilo. "Všechno bylo v hlavě. Podmínky byly výborný, teplo nebylo, kruh perfektní. Byl jsem zaseklý od toho prvního pokusu a hodil jsem i druhý špatný. Pak se ten třetí blbě háže. Mám problémy udržet si v závodě chladnou hlavu."
V halové sezoně 2011 si Honza nechtěl rozhodit diskařskou techniku, a proto závodil v kouli pouze sunem. I tak se málem nominoval na halové ME, když mu v nejlepším závodě chybělo 27 cm. A do té venkovní vstoupil parádním představeními na domácích mítincích, které korunoval osobními rekordy v disku (66 metrů rovných) i kouli (20.76). Na MS v Tegu si vybral v kvalifikaci pořádný kopec smůly, když svůj disk poslal nejdále v druhé sérii - 62.29 m. Tento výkon nakonec na místo v nejlepším finálovém tuctu nestačil o pouhých devět centimetrů. „Jsem hodně zklamaný, chtěl jsem tady být do pátého místa, rozhodně jsem nepřijel závodit akorát o finále. Chyba byla asi v tom, že jsem moc chtěl. Do druhého hodu jsem dal jen 50 % úsilí a byl nejlepší,“ uvedl třináctý diskař MS, který se o pár dní pokoušel, již méně nadějně, o postup i mezi koulaři. Skončil dvacátý za 19.51.
V zimní části roku 2012 absolvoval Jan pouze republikový šampionát, při němž získal koulařský titul za 19.29. Na tu jarní by však jistě raději zapomněl. Osudný se mu stal mítink Praga Academica a možná i mimořádný chlad, který při něm v červnu panoval. Vážné zranění kolene si vyžádalo operaci a delší vynucenou pauzu.
Atletickou kariéru Honza nevzdal, ale musel opustit disk a věnovat se především kouli. V ní se dostal po návratu k závodění v roce 2013 na 19.28 m, ve své bývalé doméně hodil dvakát pro družstvo a v tom lepším případě z toho bylo 47.12 m.
Rok 2014 znamenal pro Honzu definitivní návrat na výsluní. Pod vedením Josefa Šilhavého vládl tuzemské, v této době velice silně obsazené kouli. Vylepšil si osobní rekord do blízkosti 21metrové hranice (20.93) a svoji znovu nabitou suverenitu dokázal uplatnit i na vrcholu sezony. Šesté místo z ME v Curychu bylo pro Marcella nejelepším výsledkem v jeho dosavadní kariéře. "Po dvou operacích jsem se vrátil zpátky a myslím, že fantasticky. Jsem spokojený, medaile sice visely dnes hodně nízko, ale musím být soudný a po tom, co jsem si prošel, je šesté místo na Evropě skvělé," hodnotil po finále.
Sezóna 2015 jen potvrdila, že se dovede prosadit i v koulařském sektoru. Pochopitelně smutnil po kvalifikačním nezdaru na "domácím" HME v Praze, kde měl s halovým osobákem 20.71 patřit k adeptům cenného kovu. V létě však jeho forma vygradovala optimálně, v kvalifikaci MS v Pekingu totiž dokázal předvést své letní maximum sezóny 20.32. A snad jen přemíra snahy mu nedovolila to zopakovat i v následném finále, v němž skončil desátý. "Energie bylo dost. Říkal jsem si, že to roztočím a vzal jsem to za špatný konec. V prvním pokusu jsem hodil málo, druhý byl přešlápnutý a ve třetím nějaké zásadní zlepšení nepřišlo. Bylo to dnes hodně silné, ale do osmičky se dalo dostat," zhodnotil se.
V roce 2016 se Honzovi tolik nedařilo. Halu vynechal a jeho nejdelší koulařský pokus v letní sezóně měřil 19.74. Neprobojoval se tak na žádnou z letošních mezinárodních akcí. V disku hodil nejdále 61.68.
