Jan Železný
Spolu s Věrou Čáslavskou a Emilem Zátopkem je Jan Železný, rodák z Mladé Boleslavi nejúspěšnějším českým olympionikem. Jen hrstka sportovců v historii OH dokázala získat zlato na třech po sobě jdoucích Hrách ve stejné disciplíně, Jan Železný kraloval v Barceloně 1992, Atlantě 1996 a Sydney 2000. Kromě toho má na kontě stříbrnou medaili z olympiády 1988 v Soulu.
Jan Železný měl odmalička k oštěpu velice blízko, oba rodiče totiž provozovali stejnou disciplínu.
Už jako malý kluk uměl kriketovým míčkem přes 78 metrů. Atletika jako vrcholový sport u něj zvítězila v konkurenci házené a ledního hokeje, jimž se v dětství také věnoval.
Na mezinárodní scénu vstoupil Jan Železný v roce 1983, když jako sedmnáctiletý vybojoval pěkné šesté místo na mistrovství Evropy juniorů. Tento výsledek ze Schwechatu mu dal zásadní impuls do dalšího závodění. Evropský šampionát stejné kategorie Honza zažil ještě jednou, v roce 1985 do Chotěbuzi odjížděl už jako favorit. Nakonec mu těsně unikla medaile a musel se spokojit s neoblíbenou čtvrtou příčkou.
Záhy přišla vojenská služba v Dukle Banská Bystrica, kde se Železný pod vedením Jaroslava Halvy stával předním světovým oštěpařem. Při své premiéře mezi dospělými, na ME 1986 ve Stuttgartu ale zaplatil nováčkovskou daň, když neprošel sítem kvalifikace. Zato v následující sezoně o sobě mladý oštěpař „se lvíčkem na prsou“ dal pořádně vědět. V květnu v Nitře překonal světový rekord novým typem oštěpu hodem dlouhým 87.66 m. V Římě pak úspěšně bojoval na mistrovství světa, odkud si odvezl bronzovou medaili. Na sklonku sezony se mu však poprvé vážně ozvaly bolesti zad, které ho už neopustily po celý zbytek kariéry.
Unikátní olympijská cesta Jana Železného započala na druhém konci planety v jihokorejském Soulu. Už v kvalifikaci se československý reprezentant jasně prezentoval jako medailový kandidát nejdelším hodem z celého startovního pole 85.90 metru. Jeho finálový výkon 84.12 m pak stačil na stříbro, pouhých 16 centimetrů za Tapiem Korjusem. Finský oštěpař se stal olympijským vítězem až díky poslednímu pokusu v soutěži.
Mezi olympiádami Železný neprožíval šťastné období. V létě 1990, kdy zaznamenal další světový rekord výkonem 89.66 m v Oslo, mu lékaři odhalili zlomený obratel. Evropský šampionát ve Splitu i MS v Tokiu o rok později pro něho skončily v kvalifikaci, vzestup přišel v pravý čas před olympijskými hrami v Barceloně. Železný znovu v Oslo vylepšil světové maximum na fantastických 94.74 m, i když jeho výkon nebyl uznán pro nepovolený typ náčiní. Při vrcholu sezony v Barceloně potom hned v první sérii posunul hodnotu olympijského rekordu na 89.66 m a z trůnu už ho do konce závodu nikdo nesesadil. Po olympiádě vyhrál v dresu Evropy také Světový pohár v Havaně.
V roce 1993 se s manželkou Martou a dětmi vrátil z Banské Bystrice do Kosmonos u Mladé Boleslavi, postupně závodil za Duklu Praha, LIAZ Jablonec, SSK Vítkovice, AC Start Karlovy Vary a nakonec znovu za pražskou Duklu. Po krátké spolupráci s trenérem Jaroslavem Brabcem a maďarským manažerem Miklósem Némethem ho zastupoval Jan Pospíšil a Jan Železný vybojoval pro samostatnou Českou republiku mimořádné úspěchy.
Ve Stuttgartu se stal poprvé mistrem světa, když pár měsíců před šampionátem vytvořil další světový rekord. V dubnu 1993 v jihoafrickém Pietersburgu totiž dosáhl výkonu 95.54 m. Tento velehod ještě o 12 centimetrů vylepšil v srpnu v Sheffieldu. Obhájit titul světového šampiona se Železnému podařilo s naprostou suverenitou. Na MS v Göteborgu 1995 předvedl tři nejdelší hody finálového závodu a získal zlato za 89.58 m. Mezitím uspěl i na mistrovství Evropy. V baště oštěpu – finských Helsinkách – vystoupil na bronzový stupínek po bok svého kamaráda Stevea Backleye a domácího Seppa Rättyho.
V kariéře Jana Železného však měly přijít ještě úspěšnější sezony. Tři týdny před svými třicátými narozeninami startoval na mítinku v německé Jeně. Nebylo pochyb, že zvítězí, ale způsob, jakým toho docílil, je vlastní právě jen Janu Železnému. Český oštěpař poslal náčiní na značku 98.48 m a tento výkon platí za nejdelší hod historie dodnes. Jednička světového oštěpu si poradila i s obhajobou olympijského zlata. Finále v Atlantě 1996 zahájil nejlépe Backley, ale na jeho pokus z úvodní série Železný zareagoval ihned a druhým pokusem do vzdálenosti 88.16 si zajistil titul olympijského vítěze. Za úspěšnou sezonu byl oceněn jako nejlepší atlet Evropy.
Na mistrovství světa v Aténách 1997 měl ve finále výpadek a skončil devátý. Následující sezonu musel celou vynechat kvůli přetrhaným vazům v rameni. Z těchto závažných komplikací se postupně dostal díky své železné vůli a dokázal se vrátit zpět k atletice. Startoval už v roce 1999 na MS v Seville, kam ale zdaleka neodjížděl v roli favorita. Jeho vynikající bronzová medaile také byla nečekaným výsledkem. Další úspěch zaznamenal Železný i na diplomatickém poli, když byl zvolen do nově ustavené komise sportovců v rámci MOV.
Čtvrtá olympiáda v kariéře znamenala pro Železného čtvrtou medaili. V australském Sydney znovu bojoval s Britem Backleym a znovu na úrovni nového olympijského rekordu. Ten mu Backley nejprve vzal výkonem 89.85, ale šampion šampionů kontroval hodem 17 centimetrů za devadesátimetrovou hranici. Trojnásobný olympijský vítěz se za sezonu 2000 stal nejlepším atletem Evropy i světa.
Ve zlatém tažení pokračoval Železný i v dalším roce, kdy dominoval světovému šampionátu v Edmontonu. Cesta za třetím titulem mistra světa však nebyla snadná, obhájce prvenství Aki Parviainen začal zostra, nejdelším hodem historie MS 91.31 m. Sám ale věděl, jaká osobnost závodníka přebývá v Janu Železném, jeho největším soupeři. Český závodník odpověděl výkonem 92.80 metru!
V pětatřiceti letech se nabízely otázky o ukončení kariéry, Železný se rozhodl pokračovat dál s cílem uspět na další olympiádě v Aténách. Koncem roku 2001 se vzdal své funkce v MOV a věnoval se jen sportovní přípravě. Předolympijské období ale zase provázely zdravotní problémy, které vyvrcholily při evropském šampionátu v Mnichově. Železný dokonce postoupil do finále, ale tam nepředvedl jediný zdařený pokus. O rok později bojoval na mistrovství světa v Paříži a ve vyrovnané soutěži se musel smířit s konečnou čtvrtou příčkou.
Aténský vrchol nezastihl Železného v optimální pohodě a po úspěšné kvalifikaci ho čekalo zklamání. Po třech vydřených pokusech se nejdál trefil na 80.59 m a se soutěží se rozloučil na konečném devátém místě. To by nebyl příliš lichotivý konec kariéry, ovšem Jan Železný se rozhodl pokračovat ve sportovní dráze. Rozhodnutí ale bylo podmíněno volebním zasedáním Českého olympijského výboru v lednu 2005. Železný totiž kandidoval na post předsedy nejvyššího sportovního orgánu své země a jako takový by se musel své sportovní kariéry vzdát. V hlasování nakonec podlehl stávajícímu předsedovi MUDr. Jiráskovi, a tak se znovu zapojil do oštěpařské přípravy. Od olympiády v Aténách Železný opět pracuje v Komisi sportovců MOV.
Vrchol sezony 2005 představovalo 10. mistrovství světa v Helsinkách. Jan Železný startoval na všech předchozích šampionátech vyjma toho helsinského v roce 1983. Na druhé MS konané ve finské metropoli splnil limit hned několikrát a soupeři už se dopředu třásli ze střetu se žijící legendou. V sezoně však Železný absolvoval minimum závodů a potýkal se s problémy s Achillovou šlachou. V době mistrovství bohužel nebyl na závod zdravotně připraven, a tak přicestoval do Finska jen jako divák.
2006: Rok loučení
V roce 2006 Jan Železný oznámil ukončení svojí dlouhé a bohaté kariéry. A rozlučkový rok to byl nádherný. Na ME v Göteborgu získal ve svých 40 letech druhou medaili, po dvanácti letech opět bronzovou. Při posledním startu na velké akci dnes podlehl jen dvěma největším favoritům. Soutěž vyhrál Nor Andreas Thorkildsen hodem dlouhým 88,78 metru, druhý byl Fin Tero Pitkämäki, jenž hodil 86,44. Železného nejdelší pokus z první série měřil 85,92 metru.
Mistrovství Evropy před dvaceti lety ve Stuttgartu bylo Železného první velkou akci, na šampionátu v Göteborgu se s velkou atletikou rozloučil. Jeho sportovní příběh tak připomíná pohádku se šťastným koncem. "Možná to zní také namyšleně, ale já jsem říkal, že chci medaili. Já tomu věřil," prohlásil po finále. Trojnásobný olympijský i světový šampion také zlepšil o 84 centimetrů veteránské maximum, které nedávno vytvořil na mítinku ve Stockholmu. "To mě hodně uklidnilo a soupeře možná zaskočilo," řekl Železný.
Dne 19. září 2006 se na stadionu v Mladé Boleslavi zhluboka nadechl, popadl oštěp a vydal se na začátek rozběžiště do sektoru, kde takřka před třiceti lety začínal. Naposledy v kariéře si Jan Železný roztleskal publikum, přivřel oči a rozběhl se. Oštěp trefil, letěl daleko. Rozhodčí naměřili 82,19 metru. Takový byl poslední hod kariéry legendárního oštěpaře. Na domácí půdě. Na místě, kde udělal první "oštěpařské krůčky". "V Mladé Boleslavi jsem začínal, takže jsem tady chtěl také skončit," prohlásil po závodě. A co mu proletělo hlavou, když se chystal k poslednímu pokusu? "Abych to nepokazil a hodil dál než předtím," pravil. Ani trochu nostalgie necítil? "Ta se dostaví až později," řekl.
Po skončení aktivní kariéry
Záhy po závodění se Jan vrhnul do trenérské práce. A vede se mu neméně skvěle. Díky výsledkům svých svěřenců posbíral ve výroční anketě Českého atletického svazu titul trenéra roku vícekrát než jako aktivní závodník, v roce 2023 získal svůj osmý. Atletem roku se přitom stal sedmkrát.
Světové rekordy Jana Železného:
87.66 Nitra 31. 5. 1987
89.66 Oslo 14. 7. 1990
95.54 Pietersburg 6. 4. 1993
95.66 Sheffield 29. 8. 1993
98.48 Jena 25. 5. 1996
později neuznaný 94.74 Oslo 4. 7. 1992
