Jarmila Jurkovičová (Klimešová)
Rodačka ze Šumperka. Do roku 2000 výborná diskařka, ale pak oštěpařka. Geny zdědila po matce, která hází i ve veteránském věku. Podle Dany Zátopkové má v sobě Jarmila Klimešová "obrovský psychický náboj". Prvně reprezentovala v roce 1998, kdy skončila v kvalifikaci MSJ, o rok později skončila čtvrtá na juniorském evropském šampionátu. V roce 2000 odmaturovala a přestěhovala se do Prahy, aby mohla lépe trénovat v pražské Stromovce u trenérky Marcely Pilařové. V ten samý rok hodila čtyři juniorské rekordy a kvalifikovala se na MSJ.
To se konalo v chilském městě Santiago de Chile. Českou republiku reprezentovalo 14 závodníků, o zisk historicky prvního českého titulu juniorské mistryně světa se postarala v závěru šampionátu právě oštěpařka Jarmila Klimešová. Až do posledního pokusu byla "bramborová", ale pak hodila 54.82 metrů a zvítězila.
O rok později (2001) obsadila Klimešová na mistrovství Evropy atletů do 22 let šesté místo, pak jednu sezónu vynechala, ale v roce 2003 mohla vzhledem ke svému věku na dalším ročníku evropského šampionátu do 22 let startovat a získala druhé životní zlato. Bylo to při ME "22" v polské Bydhošti. Pátým pokusem jako jediná z oštěpařek přehodila 60 metrovou hranici (60.54 m). Osobní rekord si tehdy vylepšila o čtyři metry. "Házela jsem Carbonem Báry Špotákové. Na zlatu mají zásluhu také lehký protivítr a skvělá atmosféra, kterou utvořil náš tým." Ve stejném roce reprezentovala Klimešová také na pařížském mistrovství světa. Projevily se však problémy se zády, na která Jarmila dlouhodobě trpí, a nejlepším pokusem 56.98 si zajistila "jen" 15. místo.
O rok později (2004) na olympiádě v Aténách skončila Klimešová také v kvalifikaci, když její nejdelší hod měřil 57.70 m. Z tribuny sledovala její počínání Dana Zátopková: "Musí do toho dát víc života a dravosti. Ale nic se neděje, má celou kariéru před sebou." V květnu 2005 měla Jarmila hozeno již 61.08 metrů a sezona vypadala nadějně, ale pak to přišlo. "Před mistrovstvím světa ji zlobil loket, pak si namohla rameno a ťukla si loket znovu. Do toho všeho přišla ošklivá angína," vzpomínala trenérka Marcela Pilařová. Jarmila tak ze zdravotních důvodů ukončila sezonu a nastoupila do lázní.
V roce 2006 se Klimešová vrátila v plné síle. Vylepšila si osobní rekord na 62.60 m a kvalifikovala se na mistrovství Evropy do Švédského Göteborgu. Tam však předvedla "jen" 56.76 m a do finále (kde jí mnozí čekali) se nedostala. V následujícím roce (2007) však nezaznamenala oštěpařka výraznější úspěch. Během sezony se nedostala přes šedesátimetrovou hranici.
Návrat k šedesátimetrovým hodům přišel v sezoně 2008. Nominovala se na svou druhou olympiádu, ovšem ani tentokrát se nekvalifikovala do finále. Výkon 57.25 druhé české zástupkyně v pekingské soutěži za Barborou Špotákovou stačil na 21. příčku. Poté co ukončila kariéru Nikola Brejchová a Marcela Pilařová skončila s trénováním, začala se Jarmila připravovat ve skupině Jana Železného.
Novou spolupráci si v roce 2009 pochvalovala: „Několik věcí jsme změnili v technice, jiný je i přístup k tréninku. Také trénuju s klukama, což je pro mě motivující.“ Na MS do Berlína se však narozdíl od kolegů nominovat nedokázala, nepřehodila v sezoně 60 metrů (maximem zůstalo 57.88 z MČR).
Díky splnění limitu na ME do Barcelony se Jarmila v sezoně 2010 vrátila na vrcholné mezinárodní pole. Poprvé na seniorské akci postoupila i do finále (58.45). "První dva pokusy to bylo hodně k zamyšlení, ale v té chvíli už se moc přemýšlet nedá," uvedla po kvalifikaci. "Prostě jsem se rozběhla a snažila jsem se to trefit, což byl problém. Hodně se tady točí vítr, většinou ale proťák, takže to lítalo hodně do kopce," popsala Klimešová. V konečném účtování skončila s 56.50 na devátém místě.
„Budu čekat, všechny napínat. S trochou štěstí by to mohlo vyjít,“ říkala Jarmila bezprostředně po kvalfikaci na světě v Tegu 2011, v němž se podle svých slov cítila dobře a pomýšlela i na zdolání hranice 61 metrů, což byl limit pro přímý postup. „Pocitově k tomu chyběl kousek, byla jsem ale přehecovaná. Když by se mi podařilo poprvé v kariéře na mistrovství světa postoupit do finále, byl by to pro mě opravdu velký úspěch,“ dodala. To se jí se zmíněnou "trochou štěstí" povedlo díky 59.65 metru. Za obdobný hod (59.27) si pak vysloužila konečné osmé místo.
Na poslední chvíli odřekla účast na mistrovství Evropy, dostat se dotřetice do olympijského finále se jí nepodařilo. Nejdelší hod 59.90 stačil na 14. místě. "Velké zklamání to není, ale je pravda, že 22 centimetrů je kousíček. Na druhou stranu za mnou zůstaly favoritky, které měly být i v nejlepší osmičce, takže jsem vlastně "papírově" splnila víc, než se očekávalo," brala to s úsměvem. "Po druhém pokusu, v němž byly nedostatky, jsem si posunula náběh o půl metru, ale bylo to takové rozhozené. Nevyšlo to, je to sport. Ale atmosféra byla perfektní, když byl na startu někdo z Angličanů, bylo to jako by to bylo finále a ne rozběh. S předešlými dvěma olympiádami se to vůbec nedá srovnávat," shrnula své dojmy z vrcholu roku 2012.
Následující sezona byla ve znamení mateřské pauzy. 24. června 2013 se jí narodila dcera Aneta a 20. září si vzala partnera Jana a přijala jméno Jurkovičová. Pod tímto jménem již závodila v roce 2014, jejím maximem bylo 56.94 m z republikového šampionátu v Ostravě. V sezóně 2015 bylo jejím nejlepším výkonem 54.91.
