Jarmila Kratochvílová
Pole, lesy a příroda byly láskou a krásným prostředím pro malé děvče z Golčova Jeníkova, které se mělo stát naší nejlepší běžkyní všech dob, mistryní světa, světovou rekordmankou. O první seznámení Jarmily Kratochvílové s královnou sportu má zásluhu učitel Zdeněk Sychrovský. Založil tehdy na základní škole v Golčově Jeníkově atletický kroužek a jednou týdně zasvěcoval žáky a žákyně do tajů lehké atletiky. Startovali z důlků, skákali do dálky a výšky, házeli koulí. „Jarmilo, v tobě něco je,“ řekl tehdy pan učitel a jeníkovská žačka na tato slova nikdy nezapomněla.
Na gymnáziu v Čáslavi ji pak kamarádka po dlouhém přemlouvání přivedla do atletické party na hřiště, kde se poprvé setkala se svým budoucím trenérem Ing. Miroslavem Kváčem. Jarmile bylo sedmnáct, v bězích stačila klukům, do dálky skákala přes 5 metrů, ať se odrážela levou nebo pravou, koulí házela přes devět. Od každého sportu něco uměla, výborný fyzický základ získala častou prací na poli, která se jí líbila pohybem na zdravém vzduchu v přírodě. Líbilo se jí v partě a i když trénovala nepravidelně, atletika ji stále více přitahovala. Její první měřená stovka byla za 14,1, příští rok 13,2 a po maturitě už 12,6 s. „V Čáslavi jsem zažila partu, kterou jsem nikdy předtím nezažila a už asi nezažiju,“ vzpomíná Jarmila na roky na hřišti ve Vodrantech. Její cesta k vrcholu, za stálého trenérského vedení ing. Kváče, byla velmi dlouhá, roky tréninku a odříkání. Byly v ní úspěchy i neúspěchy, vítězství i porážky, ale vše bylo prospěšné, jak nyní soudí mistryně světa a úspěšná trenérka. Právě pro svou trenérskou práci si odnesla z těchto let hodně poznatků, které dnes využívá u svých svěřenek. První svůj titul na domácím oválu získala v roce 1974 na 300 m v hale za 40,6 s. K němu pak připojila tituly cennější naotevřeném hřišti - na 100 m 2x, na 200 m 4x, stejně i na 400 m a ten poslední v roce 1985 na 800 m. V hale byla Jarmila mistryní ještě čtyřikrát na dvoustovku i na čtvrtku. Na ME v hale v San Sebastiánu se v roce1977 setkala poprvé se svou později velkou rivalkou Maritou Kochovou. Ta vyhrála čtvrtku za 51,14, Jarmila skončila šestá za 53,95.
Před evropským mistrovstvím o rok později v Praze na Strahově zaběhla Jarmila čas 51,09 s., kterým se zařadila mezi přední světové čtvrtkařky. Horečka a rýma však zhatila předpokládaný postup do finále. Malou náplastí bylo pak za půl roku stříbro z ME ve vídeňské hale, kde po velkém souboji s Angličankou Elderovou skončila za ní o pouhou setinu.
“Moskevská olympiáda v roce 1980 byla pro mne důležitou etapou,“ vzpomíná Jarmila Kratochvílová. „Říkalo se o mě, že umím závodit jen doma, tam jsem dokázala stříbrem a s časem poprvé pod 50 s, že umím i venku. Zároveň jsem si umínila, že musím jít výš,“ v příštím roce prožila Jarmila velikánskou radost i smutek vzápětí. Na světovém poháru v Římě se jí poprvé podařilo porazit Kochovou, která do té doby pět let neprohrála. Ohromná radost z vítězství byla však následována zármutkem - časem 48,61 s zůstala jen setinu za světovým rekordem Kochové. Přitom zdvižené ruce a uvolnění v cíli znamenaly ztrátu určitě větší než potřebné dvě setiny k rekordu! Na ten si musela počkat až do roku 1983. Mezitím byla v evropské hale suverénní, porážela své soupeřky rozdílem třídy a její čas z Milána (1982) 49,59 s, je stále halovým světovým rekordem.
Vrcholem Jarmiliny kariéry byl rok 1983. Dostala se do životní formy. V srpnu zaběhla v Mnichově osmistovku za 1:53,28 min. a tomuto času se dosud žádná půlkařka ani nepřiblížila. ,,Chtěla jsem jen vyhrát, nikdo mi mezičasy nehlásil, mohlo to být alespoň o vteřinu lepší,“ komentuje tento svůj světový rekord Jarmila. Deset dní před MS v Helsinkách ještě překonala světový rekord na 400 m časem 48,45 s. Do Helsinek odjížděla jako favoritka, stále však bylo otevřené , zda vedle čtvrtky poběží i půlku. Nakonec se rozhodla pro oba starty, i když se obě tratě v časovém programu prolínaly a např. mezifinálem půlky a semifinálem čtvrtky byla pauza jen 45 minut.
Jarmila vše skvěle zvládla a svým vystoupením vzbudila úctu všech sportovních odborníků. Toužila si poslechnout na stupních vítězů naši hymnu a v Helsinkách ji svou zásluhou slyšela hned dvakrát. Půlku vyhrála za 1:54,68 min. a na čtvrtku dokonce překonala světový rekord 47,99 s. K dvěma zlatým připojila ještě stříbro ze čtvrtkařské štafety. Úspěšný rok dovršila výkony ve Světovém poháru v Anglii, kde hlavně její zásluhou získalo čs. družstvo žen třetí místo. Svou rivalku Kochovou, která se jí na čtvrtce vyhýbala, porazila i na její mistrovské trati 200 m.
Tvrdá příprava na olympijské hry v Los Angeles 1984 nakonec vyšla naplano kvůli tehdejšímu rozhodnutí zemí socialistického bloku se OH nezúčastnit. Jarmila tak ztratila cíl, na který se plně zaměřila a okamžitě po ztrátě motivace u ní nastaly zdravotní potíže s achillovkami, zády atd. Podstoupila operaci a po 17 měsících opět závodila. Zúčastnila se ještě světového mistrovství v roce 1987 v Římě a tam vybojovala výborné páté místo. Její osobní rekordy: 100 m - 11,09, 200 m - 21,97, 400 m - 47,99, 800 m - 1:53,28. Po skončení závodní činnosti se Jarmila Kratochvílová věnuje trenérské práci a její svěřenky z Čáslavi dostály již řady mezinárodních úspěchů.
Jaroslav Fikejz - (výňatek z knihy „Sto let královny“)