Jiří Mužík
Sprinter a překážkář z Plzně Jiří Mužík. Sport má v rodině, vždyť jeho otec býval vynikající dálkař s osobákem 775 cm již z roku 1975. Poprvé reprezentoval Jiří Mužík v roce 1995 na ME juniorů na hladcé čtvrtce a ve štafetě.
Výraznějšího úspěchu se dočkal o dva roky později (1997) na evropském šampionátu dvaadvacítek, kdy si na překážkách doběhl pro čtvrté místo, čtvrtkařské štafetě dopomohl ke stříbru. V témže roce si zopakoval "bramborovou" medaili také na Světové univerziádě a dostal se i na mistrovství světa do Atén. Tam skončil na skvělém osmém místě.
V roce 1998 doběhl na mistrovství Evropy v Budapešti sedmý, sedmá skončila také naše štafeta, již byl členem. Následoval rok 1999 a světový šampionát v Seville, kde Jirkovi stačily síly na semifinále.
Zlatá štafeta z HME 2000 v Gentu byla malým zázrakem. České kvarteto porazilo ve Flanderské hale Němce i Maďary, kteří se umístili na druhém a třetím místě. Výsledný čas 3:06.10 znamenal národní rekord. Kvarteto ve složení Mužík-Poděbradský-Tesařík-Bláha tak potěšilo všechny milovníky atletiky nádherným zážitkem. Na konečný triumf "zadělal" hned na prvním úseku Jirka: "Vyšly nám předávky a všichni jsme běželi na doraz," radoval se. Na olympiádě v Sydney v témže roce se na 400 m překážek probojoval do semifinále.
Dalším z cenných kovů bylo pro Jirku stříbro a titul vicemistra Evropy z Mnichova 2002. Za Francouzem Stephanem Diaganou doběhl druhý v čase 48.43 sekundy. "Před pěti lety jsem po MS myslel, že to půjde samo, ale přišla zranění, ztratila se forma. Tady jsem běžel pomaleji první polovinu. Ale vidím, že jsme s trenérem nastoupili dobrou cestu," culil se po finále.
Při MS 2003 mu síly stačily na semifinále, stejně tak při OH 2004 v Aténách. V Helsinkách 2005 skončil v rozběhu, když doplatil na kolizi s předposlední překážkou. Škobrtnutí nakonec znamenalo sedm stehů na koleni Jiřího Mužíka. "Snažil jsem se i tak dokončit, nikdy nevíte, co se může stát," řekl k nešťastné události. "Teď nevím, co bude dál, možná ukončím sezonu. Byl jsem na dnešek dobře připraven, v životní formě. Ale snad to teprve ještě přijde..." konstatoval smutně.
Na mistrovství Evropy 2006 doběhl Jiří vypadl semifinále, ačkoliv se chvíli zdálo, že se mu podaří udržet postupovou pozici. Jeho čas 50.29 však nestačil. "Letošní sezona byla celá špatná. Mrzí mě to, ale důležité věci v životě se přeci odehrávají někde jinde," připomněl svého dvoutýdenního syna Matiase. "Neabsolvoval jsem moc závodů, takže jsem tady potřeboval, abych se mohl někoho chytit. Jenomže jsem dostal osmou dráhu," řekl.
Po rekonvalscenci ze zranění v roce 2007 se v následující sezoně chtěl, jak sám uvedl, drápat nahoru. Nevedlo se mu dle jeho představ, výrazněji na sebe upozornil až při mistroství ČR 2011 v Brně, kde po výkonu 51.71 získal stříbro. "Měl jsem zdravotní problémy, s nimiž jsem odběhl ještě mistrovství Evropy v roce 2006, pak ale následovaly tři operace kolena. Jsem rád, že jsem se po tolika letech vrátil. Vše směřuju k olympiádě v Londýně, která by byla moje třetí," prohlásil tehdy. V hale 2012 si při MČR otestoval hladkou čtvrtku, běžel 49.57. V létě se však Jirky sen nesplnil, jeho maximem zůstalo žel 51.90. V následující sezoně (2013) jako opora prvoligového AC Ústí zaběhl nejlépe 52.42, obdobný výkon (52.38) byl jeho maximem v roce 2014.