Jiří Sýkora
Rodák z Třebíče vyrůstal v nedalekém Ptáčově. Rodiče Jiřího Sýkory v mládí sportovali, ale ne tak, aby jej jasně směřovali. Zdálo se proto, že z něj na vesnici vyroste fotbalista … „Sice mě i vyhlásili jako nejlepšího hráče, ale nebyla za to žádná medaile. Zato v atletice jo, a to mě lákalo,“ říkal později s úsměvem. Když párkrát zkusil atletické závody, byl lapen dvojím způsobem. Dařilo se mu, navíc si jej vyhlédl trenér Pavel Svoboda, a někdy v osmé třídě tak začal s atletikou. Svou všestranností na sebe upozornil brzy poté, co začal jezdit na mládežnická mistrovství republiky, kde běžně sbíral vícero cenných medailí, ba i titulů. Začínal především se skoky, k nim přibyly překážky, později i vrhy a začal z něj růst vícebojař.
Velkou mezinárodní premiéru absolvoval na mistrovství světa dorostu v Lille v červenci 2011, kde skončil v osmiboji po výkonů 5823 bodů sedmý. O příčku níže skončil v témže měsíci na EYOF v Trabzonu mezi dálkaři (6.86). Méně radosti mu přinesl evropský šampionát juniorů v Rieti 2013, kam sice odcestoval, ale zranění mu nedovolilo startovat v desetiboji a vlastně ani v dálce, do které se pokusil aspoň nastoupit.
Vše si vynahradil v následující sezóně – tedy 2014 – na mistrovství světa juniorů v Eugene, kde získal zlatou medaili za národní rekord a rekord šampionátu 8135 bodů . "Jel jsem sem s tím, že bych chtěl zlatou medaili," říkal čerstvý mistr světa. "To se mi nakonec podařilo, i když to byly dva dny nervů. První den jsem na tom byl hůř, než jsem předpokládal, ale druhý den jsem dokázal udělat všechno pro to, abych měl součet lepší než na mistrovství republiky," hodnotil Jiří, který pouze litoval, že nedosáhl na světový rekord. "Slibuju, že udělám všechno pro to, abych byl v dalších letech lepší. A doufám, že zase ukážu český desetiboj na nejvyšších příčkách," dodal odhodlaně. Krátce poté absolvoval svou premiéru na vrcholné akci mezi dospělými, ale své účinkování na ME v Curychu kvůli únavě a potížím s kotníkem ukončil po třetí disciplíně, kouli. „Nelituju, že jsem tu byl, je to pro mě cenná zkušenost," uvedl.
Na mistrovství Evropy do 22 let v Tallinnu 2015 Jiří nepřispěl k jinak úspěšné české výpravě. Tentokrát jeho naděje zhatily potíže s bedry, které se objevily při kouli. V následující disciplíně, výšce, nebyl schopen přenést se přes základní výšku a závod pro něj skončil.
Sezóna 2016 začala pro Jirku nadějně. Na slavném mítinku v Götzisu si dokázal vylepšit osobní rekord na 8121 bodů, což byl dobrý odrazový můstek do dalších závodů. Zbytek roku však tak růžový nebyl. Na mistrovství Evropy v Amsterdamu totiž třikrát přešlápl v kouli a závod nedokončil. Šanci na reparát měl na olympijských hrách v Riu de Janeiru. Tam ovšem nezaložil v tyči, čímž ztratil naději na solidní výsledek a celkově skončil pětadvacátý.
Rok 2017 zahájil desátým místem na halovém evropském šampionátu v Bělehradě. První desetiboj absolvoval v Götzisu, kde posbíral 8120 bodů, čímž zaostal jediný boj za osobním rekordem. Na mistrovství Evropy do 22 let v Bydhošti odjížděl jako jeden z favoritů na cenný kov a popírové předpoklady potvrdil, když dokázal zvítězit a po třech letech opět získal medaili na velké mezinárodní akci. Navázal tak na svůj úspěch z MSJ v Eugene 2014. Zároveň si však v závodě poranil rameno, což mu znemožnilo start na mistrovství světa v Londýně.
Sezónu 2018 provázela zranění a Jiří závodil jen sporadicky. V úvodu roku 2019 už byl ale ve skvělé formě. V pražské Stromovce získal titul halového mistra republiky v novém osobním rekordu 6006 bodů. Poprvé v kariéře tak pokořil šestitisícovou hranici. Díky tomuto výkonu se kvalifikoval na halový evropský šampionát v Glasgow, kde obsadil devátou příčku. Pod otevřeným nebem předvedl nejpovedenější vystoupení při ME družstev ve vícebojích. Na portugalské Madieře zvítězil se součtem 8104 bodů. Na mistrovství Evropy družstev v Bydhošti nás reprezentoval na stodestíce překážek.
V roce 2021 Jiří dokončil dva desetiboje. S tím prvním mohl být jistě spokojen, když zvítězil na mítinku ve španělské Aroně v novém osobním rekordu 8122 bodů. Na olympijských hrách v Tokiu se pak přes osm tisíc nedostal a celkovém zúčtování byl sedmnáctý. Sezónu 2022 zahájil domácím titulem v sedmiboji v novém osobáku 6020 bodů. Pod otevřeným nebem nás pak reprezentoval na obou mezinárodních vrcholech. Na MS v Eugene byl třináctý za 8107 bodů a při mistrovství Evropy v Mnichově závod nedokončil.
