Jitka Burianová
Pohledná sprinterka Jitka Burianová patřila v polovině devadesátých let k největším talentům české atletiky. Od roku 1995 nevynechala jedinou vrcholnou evropskou ani světovou soutěž své věkové kategorie a ze šampionátů starého kontinentu dokonce pravidelně vozila medaile. Specialistka na trať 400 metrů byla také platnou členkou tehdy silné reprezentační štafety.
Svou kariéru odstartovala báječně – bronzovou medailí z mistrovství Evropy juniorů v roce 1995. V následující sezoně ještě v této kategorii stihla světový šampionát, kde se v nabité konkurenci probila do semifinále.
Přechod mezi dospělé nebyl jednoduchý, jako dvacetiletá sice dokázala splnit limit na ME do 22 let, ale vypadla už v rozběhu. Na stejném šampionátu však přeci jen uspěla, když do své sbírky přidala další bronz, tentokrát jako členka štafety na 4x400 metrů.
Kariéra pokračovala na mistrovství Evropy v Budapešti. To se psal rok 1998. Jitce těsně uniklo finále a se štafetou dosáhla solidního pátého místa. Měsíc před svým prvním světovým šampionátem – v Seville 1999 – startovala Jitka na ME do 22 let. Papírové předpoklady splnila a stala se vicemistryní Evropy. V Seville pak postoupila do meziběhů a se svými kamarádkami Lídou Formanovou, Helenou Dziurovou-Fuchsovou a Hankou Benešovou sahala po medaili ve štafetě. Česká republika nakonec donesla kolík do cíle jako čtvrtá za Ruskem, Spojenými státy a štafetou Německa.
V roce 2000 se Jitka nezalekla ani dalších premiér. V zimě debutovala na halovém mistrovství Evropy, kde de dostala do semifinále. Stejného výsledku, ovšem nepoměrně výš hodnoceného, dosáhla třiadvacetiletá svěřenkyně Miroslava Zahořáka v individuálním závodě na olympijských hrách v Aténách. Tam také pokračovalo slavné tažení české štafety, která s Jitkou Burianovou v sestavě skončila sedmá.