Kateřina Cachová
Cesta vícebojařky Kateřiny Cachové k atletice byla vcelku přímočará. Již na prvním stupni základní školy rodačku z Ostravy upoutaly trojboje skládající se z běhu na 50 metrů, hodu kriketovým míčkem a skoku dalekého. A tak se na druhý stupeň vydala do sportovní třídy ZŠ Srbská, kde si ji při závodech vyhlédl trenér Michal Buzek a tak v rozvíjení svých atletických dovedností pokračovala Kateřina při ostravském sportovním gymnáziu i ve zdejším oddíle ve Vítkovicích.
Premiéru na mezinárodní scéně zažila už jako patnáctiletá, když skončila 11. na dorosteneckém MS v marocké Marakéši 2005. Obdobně v předstihu vyrazila do světové konkurence juniorek rok nato (2006) do Pekingu, odkud si odvezla patnácté místo. Na domácí půdě doma v Ostravě 2007 dokázala naplno využít nasbírané zkušenosti a na svém druhém MS17 získala zlato. „Je to super, před závody jsem čekala, že budu do šestého místa, ale na medaili jsem nemyslela,“ prohlásila šampionka. Už tehdy se bohužel začaly ozývat zdravotní potíže, a tak čerstvá mistryně světa nedokončila následnou juniorskou Evropu v nizozemském Hengelu.
Zranění vyloučilo její start na MS do 19 let 2008 v Bydhošti a z Kateřiny se stala tak trochu odepisovaná mládežnická hvězda. O opaku přesvědčila hned rok nato (2009), když si zopakovala pocit na stupních vítězů při juniorském mistrovství Evropy v srbském Novém Sadu. „Jsem spokojená. Před měsícem a půl mě začala bolet záda. Teď po půlce mě nebolí nic,“ pochvalovala si stříbrná medailistka „léčebnou kúru“.
V sezoně 2010 vstoupila Kateřina úspěšně mezi dospělé, když se kvalifikoval na evropský šampionát. V Barceloně si počínala výborně, o tři body si vylepšila svůj tehdejší osobní rekord na 5911. „Je to pro mě první velká zkušenost.,“ pochvalovala si svěřenkyně Michala Buzka spokojeně po závodě.
Rok 2011 znamenal hned dvě dobré příležitosti medailově skórovat a Kateřině se to podařilo. V prvním případě se do hry opět vrátila Ostrava, neboť hostila "Evropu" kategorie do 22 let. Do poslední chvíle to byl boj i o zopakování zlatého úspěchu, nakonec se musela domácí závodnice o 11 bodů sklonit před Estonkou Šadeikovou. „Po prvním dni jsem na zlato až tak nemyslela, protože mi letos moc nešla dálka. Ale po ní jsem v to věřit začala, v oštěpu jsem byla příliš nahecovaná, nešla mi technika,“ litovala Cachová jediné ne příliš vydařené disciplíny „Před osmistovkou jsem viděla ještě naději, skvěle mě vyburcovali diváci. Zlato sice nevyšlo, ale za stříbro jsem ráda, stejně jako za pokoření šesti tisíc,“ dodala k osobnímu rekordu 6123, který ji posunul i na MS do Tegu.
Předtím se však ještě vydala do nedaleké Číny na univerziádu v Šen-čenu, kde zažila podivný závod s bronzovým koncem. Kateřině se především první den příliš nedařilo, zisk 5873 pro ni nebyl bůhvíjaký, ale sedmibojem zamávala natolik dálka, v níž utekly medailové šance řadě jejích soupeřek. „Bylo to zvláštní. Ještě jsem nezažila závod, v němž by jedna disciplína nadělala takovou paseku. Najednou se šance na medaili zase otevřela,“ líčila později konstelaci v níž solidní oštěp a půlka nakonec na stupně stačily.
Na MS v Koreji to nakonec nebylo o tolik lepší, než si přála, ale 22. místo a 5902 bodů nebylo ostudou, naopak nejlepším součtem české sedmibojařky na světových šampionátech. „Na tento závod se mi bude vzpomínat dobře,“ nechala se ostatně slyšet. Za její výsledky ji ocenili hlasující v „Atletovi“, a tak se Objev roku 2007 podíval poprvé i do nejlepší desítky.
Na olympijskou sezonu 2012 se začala Kateřina připravovat spolu s Rychlými holkami Martiny Blažkové, nepodařilo se jí však nominovat ani na mistrovství Evropy. Jejím nejlepším výkonem zůstalo 5600 z úvodu sezony v Götzisu, sedmiboje na Kladně ani v německém Ratingenu po nevydařených výkonech nedokončila. Podobně dopadl následují rok 2013, v němž dosáhla nejlepšího výsledku při EP ve švýcarském Nottwillu (5899), symptomatický byl pro sezonu pád při úvodní disciplíně (překážkách) univerziády v Kazani. Zlepšení nepřišlo ani v roce 2014, kdy ji zdraví pustilo k závodění až v červenci. V sezóně tak stihla jen pár závodů ve výšce a na překážkách, kompletní víceboj neabsolvovala.
V roce 2015 Kateřina snila o startu na HME ve víceboji, nakonec to těsně nevyšla a mohla se tak předvést alespoň nad sólovými překážkami. Premiéra v této disciplíně skončila v rozběhu, když se jí nepodařilo zopakovat nadějné časy z předešlých závodů, jakým byl zejména osobní rekord 8.13. V létě už se věnovala prakticky výhradně překážkám, výkonnostní posun o 36 setin na 13.31 je úctyhodný, na světovou konkurenci však zatím nestačil.
V sezóně 2016 Katku konečně přestaly trápit zdravotní potíže a bylo to vidět i na jejích výkonech. Již v halovém pětiboji obsadila na HMS v Portlandu pěkné osmé místo a v podobném trendu pokračovala i v průběhu venkovní sezóny, kde si posunula osobní maximum v sedmiboji na 6328 bodů. To se jí podařilo při triumfu na kladenském vícebojařském mítinku. Zlepšovala se také na stovce překážek, kde si zaběhla osobní rekord 13.05 a vyhověla tak nominačnímu kritériu pro ME i v této disciplíně. V Amsterdamu však reprezentovala v sedmiboji, a nakonec z toho bylo šesté místo. Následovala první olympijská zkušenost. Z Ria si odvezla čtyřiadvacáté místo.
V průběhu halové sezóny 2017 trápila Kateřinu bolavá záda. Svou pozornost tak zaměřila na venkovní sezónu. Po příliš nepovedeném závodě v Götzisu začala její forma stoupat a vygradovala na kladenském vícebojařském mítinku, kde zvítězila v novém osobním rekordu 6337 bodů a získala třetí titul mistryně republiky a obhájila prvenství na TNT Express Meetingu z roku 2016. Na mistrovství světa v Londýně se jí ovšem nedařilo úplně podle představ, když skončila patnáctá. Tím sice potvrdila své tabulkové umístění, ale bodový zisk 6070 bodů ji jistě neuspokojil.
V nadcházející halové sezóně 2018 zaznamenala nejlepší výkon na MČR ve vícebojích kde posbírala 4464 bodů a brala stříbro za Eliškou Klučinovou. Na MČR mužů a žen pak potvrdila pozici naší nejlepší překážkářky posledních let, když brala mistrovský titul. Na HMS v Birminghamu startovala v pětiboji, bohužel i díky bolavému kotníku z toho bylo jedenácté místo, což bylo pro Katku zklamáním. Letní sezóna pro ni byla velmi úspěšnou. Zahájila ji v Götzisu, kde obsadila velmi solidní sedmé místo. Životní závod předvedla na mistrovství Evropy v Berlíně, kde si dokázala vylepšit osobní rekord na 6400 bodů a v nabité soutěži zopakovala šesté místo z Amsterdamu. Na mítinku v Talence pak poskládala svůj druhý nejlepší životní sedmiboj 6381 bodů, obsadila třetí místo a jako první česká vícebojařka se dostala do elitní trojce v rámci vícebojařské Challenge IAAF.
Po životní sezóně musela Kateřina na podzim podstoupit nevyhnutelnou operaci kolene. Následovala dlouhá rekonvalescence. Halovou sezónu 2019 proto vynechala a své síly směřovala k té venkovní. Ani ta se neobešla bez zdravotních potíži. Přesto však zvítězila na mistrovství Evropy družstev na portugalské Madeiře a kvalifikovala se na mistrovství světa. V Dauhá se však projevil tréninkový výpadek i nerozzávoděnost a bylo z toho celkové šestnácté místo.
Pozici české jedničky si udržela i v roce 2020, když jasně ovládla vícebojařský mítink v Plzni v nejlepším českém výkonu roku 5978. Z mistrovského vícebojařského závodu ji ovšem vyřadilo zranění kotníku. Zlato tak brala alespoň o několik týdnů později v Plzni nad překážkami. I v této disciplíně byla v domácí konkurenci nejlepší.
V roce 2021 už bohužel Kateřina kvůli vleklým zdravotním problémům do žádného závodu nenastoupila a v 31 letech se rozhodla pro ukončení aktivní atletické kariéry.
