Kateřina Šafránková
Kateřina Šafránková ze Zásmuk u Kolína se prosazuje v kladivářském sektoru. První velkou mezinárodní účast si připsala na MS juniorů v Pekingu 2006, kde ve finále skončila 11. V dalších letech se rozběhla její stříbrná šňůra. Cenný kov této barvy získala postupně na juniorském ME a MS, a následně na Evropě 22letých v Kaunasu.
V Hengelu 2007 odpadla kvalifikace. Medailový hod 62.95 m předvedla hned v první sérii a byl to její jediný změřený výkon v soutěži. U zbylých pěti měla zapsaný křížek. "S medailí jsme nepočítali. Byly to nervy až do konce. Domnívali jsme se, že můj výkon nebude stačit, ale vyšlo to. Jsem moc a moc ráda, že to tak dopadlo a děkuji oběma trenérům," radovala se svěřenkyně Jiřího Tučka a Stanislava Pluhaře.
V následující sezoně (2008) byla blízko olympijské účasti, nakonec ji však přehodila Lenka Ledvinová. Zpráva ji zastihla na MSJ. Nervy si prožila i v samotné soutěži v Bydhošti, když málem nepostoupila z kvalifikace. "Je to paráda. Chtěla jsem na včerejšek zapomenout. Snažila jsem se být klidná poté, co jsem zase slyšela, že mám na medaili. Doufala jsem ale v ní a vyšlo to," sdělila tehdy novopečená vicemistryně světa za 63.13. Podle očekávání byla také zvolena juniorkou roku v každoroční anketě ČAS.
V roce 2009 se Kateřině příliš nedařilo výkonnostně, do třetice však dovezla stříbro z vrcholné mládežnické akce, tentokrát ME do 22 let v Kaunasu. "Zase druhá, já už snad ani jiná být nemůžu," smála se urostlá závodnice, jež si však umístění musela tvrdě vybojovat. Po dvou pokusech se strachovala o další pokračování v soutěži, v polovině (tedy po dalším hodu) se však posunula na třetí pozici. Nakonec si ještě o jednu příčku polepšila. V anketě Atlet roku skončila na 11. místě.
Sezonu 2010 začala Katka dobře, posunula si osobní rekord blíž sedmdesátimetrové hranici (68.95). V dalším průběhu se jí však příliš nedařilo, včetně vrcholu na ME v Barceloně. Předvedla výkon o šest metrů kratší, a to na finálovou dvanáctku nestačilo. "Nechci se vymlouvat na kruh, ale je pravda, že i na mě je hodně rychlý. Krom toho asi neumím závodit, před začátkem jsem si říkala, že první skupina moc nenaházela, že by to i mohlo vyjít. V rozcvičování jsem si ještě hodila volně, ale na stadionu už to byla křeč," uvedla po závodě celkově devatenáctá kladivářka mistrovství.
V roce 2011 zamířila hned na dva vrcholy, na ten nejvyšší na MS do Tegu se neprobojovala, přestože si na šampionátu družstev ve Stockholmu vylepšila osobák na 69.39 metru - chybělo jí 11 cm. Na mistrovství Evropy do 22 let v Ostravě moc chtěla zopakovat medailový úspěch z Kaunasu. Z kvalifikace postoupila bez potíží, ve finále - historicky nejkvalitnější soutěži na této akci - si v boji o jeden z cenných kovů nevedla špatně. Třikrát hodila za 67 metrů a nejdále 67.94, na bronz však potřebovala vylepšit svůj osobní rekord. "Hrozně mě to mrzí, medaili jsem chtěla. V rozhazování jsem hodila sedmdesát a věděla jsem, že na to mám. Bohužel v závodě jsem to nezúročila," litovala čtvrtá kladivářka v pořadí. Velmi podobné výkony předvedla také na univerziádě v čínském Šen-čenu, finálových 67.19 stačilo na sedmé místo.
Zahájit sezonu národním rekordem, to muselo překvapit i Kateřinu samotnou. Bohužel v roce 2012 zůstal výkon 71.16 z březnového evropského poháru v Baru jediným úspěchem. Dostal ji sice na oba vrcholy, ale ani na Evropě se jí nepodařilo projít do finále, skončila 14. s 66.51. V hloubi poražených zůstala na olympiádě. "To, že jsem neměla jistotu toho, že pojedu na olympiádu, protože Terka (Králová) házela opravdu dobře, mě spíš svazovalo, než nakoplo - házela jsem blbě. V posledních závodech se to ale zlepšovalo, hodila jsem 68, tak jsem věřila, že když potrénujeme, vyjde to. Mrzí mě to, protože jsem se cítila dobře a kladivo se mi zdálo lehké, podobně jako na jiných velkých závodech. Jenže neodletělo," litovala výkonu 66.16, ještě o něco slabšího než v Helsinkách.
Sezónu 2013 u Kateřiny negativně ovlivnilo zranění, maxima dosáhla opět zkraje sezony při zimním EP, který se tentokrát konal v Castellónu - 65.43. V dalším průběhu už startovala pouze v soutěžích družstev za mateřský Kolín.
V roce 2014 našla Kateřina snad již definitivně klíč na své zdravotní obtíže, což mělo za následek výkonnostní i výsledkový návrat do bývalých pozic. Znovu přehodila ceněnou sedmdesátku, to když na extraligovém kole v Kladně poslala své náčiní do vzdálenosti 70.79 a při vrcholu sezóny na mistrovství Evropy v Curychu se poprvé v kariéře dokázala dostat do finále seniorské akce. Obsadila v něm devátou příčku. "Na finále jsem se těšila, byla jsem docela klidná, ale pak ta správná nervozita přišla. Mrzí mě první pokus. Myslím si, že by byl o dost dál, než ten měřený, ale na možná a kdyby se nehraje," uznala sportovně. Naopak v následujícím roce 2015 se výkon se sedmičkou na začátku předvést nepovedlo (nejlépe 68.43), a to na nominaci na vrchol nestačilo.
Olympijský rok 2016 byl pro Katku jistě úspěšnější. Hodnotu vlastního národního rekordu posunula na 72.47. Na mistrovství Evropy v Amsterdamu se jí podařilo dostat do finále a v evropské konkurenci obsadila deváté místo. Poté odcestovala na své druhé olympijské hry a v Riu z toho byla sedmnáctá příčka. "Byla jsem připravena dobře. Asi ještě neumím závodit na tak velkých akcích. Snažila jsem se od té nervozity odprostit, ale nepodařilo se," litovala bezprostředně po závodě.
V sezóně 2017 se svěřenkyně Dušana Krále rozjížděla trochu pomaleji, ale její forma vystoupala naprosto ideálně k vrcholu. Na mistrovství světa v Londýně se nejprve probojovala do finále, ve kterém pak obsadila osmé místo v sezónním výkonu 71.34.
Atletický rok 2018 nebyl pro Katku tím nejšťastnějším. Trápily jí zdravotní problémy. Nakonec se jí podařilo splnit nominační kritéria pro start na mistrovství Evropy. V německé metropoli se jí ovšem nedařilo dle představ a obsadila dvaadvacáté místo.
Následující sezónu začala nadějně, když se ve dvou závodech dostala za 70 metrů. Nejdelšího sezónního pokusu 71.09 dosáhla na mítinku v Pardubicích. Na mistrovství Evropy družstev v Bydhošti byla šestá. Světový šampionát v Dauhá se jí pak příliš nevyvedl a její cesta skončila v kvalifikaci. V roce 2021 se Kateřině podařilo také pokořit 70 metrů. Její nejlepší český výkon roku měl hodnotu 70.02. K sedmdestáce se přiblížila i při zisku zlata na MČR ve Zlíně. Reprezentovala nás také na evropském vrhačském poháru ve Splitu a na mistrovství Evropy družstev v Kluži.
