Lenka Masná
Narodila se v Novém Jičíně, vyrůstala v Zátopkově městě Kopřivnici. Atletice se Lenka Masná začala naplno věnovat pod vedením Jiřího Sequenta v Brně. První mezinárodní start na vrcholné akci absolvovala v roce 2007, na ME do 22 let v Debrecínu skončila ve finále osmá. "Postupem do finále jsem si splnila cíl, se kterým jsem sem jela. Nemůžu nadávat, jsem spokojená. Jen škoda toho času (2:04.17), ten mohl být lepší. Od sedmi set metrů se to začalo trhat, ale neměla jsem už síly. Hlava chtěla, ale nohy nešly," uvedla po své úspěšné premiéře.
O dva roky později, 2009, už se Lenka nominovala na MS mezi dospělými. Senzace v podobě finálové účasti se jí nepodařila, ale postup do semifinále lze označit za úspěch. "Běželo se dost pomalu a bylo jasné, že postupovat budu pouze první dvě. Takový průběh mi spíš nevyhovoval, ale nemělo smysl jít dopředu, to bych pak nezvládla v konci. Od půlky trati se začalo zrychlovat a já jim prostě nestačila. Ale jinak jsem se svou premiérou na velké akci určitě spokojená. Je to pro mě velká zkušenost," zhodnotila svěřenkyně Jiřího Sequenta, která i tak dosáhla solidního času 2:02.55 a na celkové 20. místo.
Sezonu 2010 začala úspěšnou halou. Ačkoli se potýkala v Brně se sněhovou nadílkou, na halovém MS v Dauhá mnoho nechybělo k finálové účasti, skončila sedmá. Věděla, že se nemůže spoléhat na finiš a starala se z velké části o tempo. V náběhu do posledního kola se před ní dostaly soupeřky, Lenka však přesto finišovala na třetím místě. Po výkonu 2:03.59 musela při tvrdém postupovém klíči 2+2 čekat na časy dalšího běhu, který navíc věděl, jak rychle je třeba běžet na postup. Předpoklady se skutečně potvrdily a Lenku především díky tempu, které nasadila Britka Meadowsová, předčilo v druhém běhu pět soupeřek. Sedmou příčku ji nakonec určila diskvalifikace Polky Chicocké.
Dobře rozjetou letní sezonu zabrzdilo zranění při Odložilově memoriálu, přesto to Lenka nakonec dotáhla k vynikajícímu úspěchu na ME. Po osobním rekordu - poprvé pod dvě minuty - v rozběhu 1:59.71 se ve finále vytáhla jen o dvě desetiny slabším časem k šestému místu. "Jsem spokojená," uvedla po finále, "říkala jsem, že nechci být osmá, poslední, a jsem šestá na prvním mistrovství Evropy, druhý čas pod dvě minuty během čtyř dnů, myslím, že to je úplně super," radovala se. Dokonce se zdála být 150 metrů do cíle i na lepší pozici. "Takticky jsem šla myslím docela dobře, nejsem si vědoma žádné velké chyby, ale síly v závěru už nebyly," zhodnotila se. Díky tomu se i poprvé dostala do desítky Atleta roku, na sedmé místo.
V hale 2011 se Lenka bez větších potíží nominovala na HME časem 2:02.12. V Paříži však doplatila na pro ni nevýhodnou konstalaci, kdy se žádná ze soupeřek nechtěla starat o tempo, a tak se ho musela ujmout sama. Při náběhu do posledního kola se před ní prodraly dvě soupeřky a Lenka už neměla zrychlení, aby se vrátila do přímo postupových pozic. Čas 2:06.04 pak na postup mezi dvanáct nejlepších stačit nemohl. Od semifinálového tuctu ji nakonec dělily dvě příčky. Hlavní část roku začala slibným čtvrtým místem při diamantové lize v Šanghaji, kvůli zánětu tíhového váčku na noze však byla jejím posledním závodem osmistovka při mistrovství Evropy družstev a na MS do Tegu se tak nedostala.
Hned první závod po zranění a Lenka se dokázala kvalifikovat na halové MS 2012 do Istanbulu výkonem 2:02.88. Tam na půlkařky čekal velmi ostrý postupový klíč (z třech rozběhů vítězky a celkem tři časy do finále), s nímž se česká zástupknyě nedokázala vyrovnat - výsledek 2:03.08 na boj o medaile nestačilo. "Asi jsem měla lépe zareagovat před šestistovkou, kdy jsme začaly předbíhat tu první závodnici. Měla jsem se tam razantněji prodrat. Čas je pro mě zklamáním," litovala celkově 10. na HMS.
V létě zvládla Lenka oba vrcholy, vzpomínat ale asi nebude v nejlepším. Helsinky se pro ni staly po vyčerpávajícím dopingovém testu nedlouho před startem utrpením. V Londýně se podřídila takticky vedenému závodu a až v cíli zjistila, že na postup stačil i relativně pomalý čas. "Neviděly jsme, jak jdou ostatní běhy. Ten náš se "klusal", bohužel to na první tři místa nestačilo, Ukrajinka s Ruskou měly skvělý nástup před dvoustovkou, ale myslím si, že jsem je v konci docela stahovala. Že bych to zase někomu odtáhla, nad tím jsem neuvažovala," uvedla k závodu.
Nezdary z uplynulých let splatila sezona 2013. Na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu na půlce ještě smolně (o jedinou tisícinu) neprošla do finále a ještě si poranila rameno, na druhou stranu pak mohla být k dispozici pro štafetu, kde by mladičká Zdeňka Seidlová nebyla při vší úctě adekvátní náhradou. Spolu s ostřílenými Rosolovou, Bartoničkovou a Hejnovou pak Masná vybojovala bronzovou medaili. "Rychlejší náhradnice za Zuzku (Bergrovou, zraněnou) nebyla, takže šlo o všechno," uvědomovala si sama Lenka. "Řekla jsem fyzioterapeutům, aby mi jen rameno zatejpovali, abych byla schopna udržet kolík, kdyby byla nějaká kolize. Při závodu jsem to nevnímala, musela jsem jít naplno. Dát do toho maximum, ať to bolí nebo ne," dodala.
V létě pak vyšel i individuální závod: v Moskvě si v rozběhu vylepšila nejlepší čas sezony a v semifinále pak i osobní rekord na 1:59.56. Ten jí vynesl šanci bojovat o medaile, ve finále už však na soupeřky nestačila a skončila osmá. "Finále je super, mohla jsem být třeba i lepší, ale kdyby mi někdo předtím řekl, že v něm budu, nevěřila bych," uvedla po závodě. "Na 500 jsem si říkala, že by bylo třeba ještě trošku zatáhnout, ale už to nešlo a už jsem si jen přála být v cílové rovince. Je těžké běžet tři závody během čtyř dnů. Holky na to měly a byly na tom líp než já dneska," uznala sportovně. I přes tento nesporný úspěch se v nabité konkurenci o jedno místo nedostala do elitní desítky Atleta roku.
Na zdařilé vlně se dokázala i v halové sezoně 2014, "zadarmo" to však samozřejmě nebylo. Na HMS v polských Sopotech si pro účast v boji o medaile musela vylepšit svůj halový osobní rekord na 2:01.25. V jeho průběhu si pak počínala odvážně, v závěru však na soupeřky nestačila a skončila šestá. "Momentálně je to zklamání, protože s těma holkama se dá běžet. To bych ale nesměla nabíhat metry navíc ve druhé dráze. Jenže kdybych sbíhala rychleji, abych měla lepší pozici, někde by se mi to pak vymstilo, což se také stalo," hodnotila bezprostředně po závodu. Následná diskvalifikace soupeřky za dopingový prohřešek ji posunula na páté místo.
V létě pak nejprve na Zlaté tretře Ostrava znovu pokořila dvouminutovou hranici na osmistovce, aby se pak pokusila o prodloužení série svých finálových účastí na vrcholných akcích sezóny. To se jí však na ME v Curychu těsně nepodařilo. "Celkově deváté místo sice není špatné, ale minimální cíl byl finále, takže jsem zklamaná. Myslím, že taktika byla správná, mohla jsem se aspoň trochu v tom větru schovat. Bohužel se mi podařilo zrychlit až v posledních metrech, a to je málo. Zřejmě se nám nepodařilo vyladit formu po soustředění. Anebo to prostě dneska nebyl můj den," hodnotila Masná své vystoupení na stadionu Letzigrund.
Na HME 2015 v Praze Lenka zvládla rozběh, nikoli však semifinále a obsadila tak dvanácté místo. V létě se prala se zdravím, postihla ji mimo jiné infekce z kontaminované vody v Praze 6, a potřebný čas k nominaci na MS do Pekingu tak nesplnila, nejlépe zaběhla 2:01.93.
Přípravu na rok 2016 jí výrazně zkomplikovaly zdravotní potíže. Závodit začala v podstatě až v červnu a její návrat byl opravdu pozvolný. Nejlepší čas zaběhla v závěru sezóny, když si při finále MČR družstev doběhla v sólo závodě pro čas 2:03.73.