Lucie Škrobáková
Překážkářka Lucie Martincová, dnes již zpět pod svým dívčím jménem Škrobáková, má kořeny na slunném Slovácku, narodila se v Hodoníně, ale celé dětství strávila v nedalekých Čejkovicích, kde žijí její rodiče. V okresním městě pak prožila studentská léta, atleticky však zůstala věrná své vísce, která proslula báječným vínem a výškařským mítinkem s cimbálovou muzikou. V dresu čejkovického AC bývala Lucie trumfem v nesmlouvavém měření sil s odvěkým rivalem AK Hodonín. Brzy o talentovanou atletku projevil zájem jeden z nejslavnějších ženských celků české historie USK Praha, a tak se Lucie stěhovala na Strahov. Ve vysokoškolském klubu ji pod svá křídla vzala slavná trenérka Jana Jílková, ke které se po odmlce u trenérů Pospíšila, Blažkové a experimentu v sebetrénování vrátila před olympijskou sezónou 2008.
Debut na mistrovství světa si odbyla v dorosteneckém věku, na šampionátu mládeže do 17 let v polské Bydhošti 1999 nastoupila na čtvrtce překážek. Její cesta se zastavila už v rozběhu, stejně jako o rok později na MS juniorů v Santiagu - to už ale na stovce překážek. Parádní formu si přivezla do Grosseta na evropský šampionát devatenáctiletých v roce 2001, kde dokázala pro českou výpravu vybojovat cennou bronzovou medaili. V kategorii do 22 let se v evropské konkurenci prosadila na úroveň semifinále.
Halová část roku 2005 přinesla Lucii první hodnotný výsledek na mezinárodní scéně v seniorské kategorii. Na halové mistrovství Evropy do Madridu přicestovala s druhým nejrychlejším časem ČR všech dob (8.07) na 60 m překážek. Evropské elity se nezalekla a v rozběhu předvedla výkon na hranici svých možností 8.10, který ji posunul do semifinále. Finálová osmička už se ukázala nad její síly, čas 8.20 znamenal v konečném účtování čtrnáctou pozici v Evropě.
Lucie poznala atmosféru všech vrcholných soutěží mezi seniory i nižších věkových kategorií. Rok před zmíněným Madridem startovala na halovém mistrovství světa, zúčastnila se i evropského šampionátu 2002, aténské olympiády 2004 a v roce 2005 splnila limit na MS v Helsinkách. Tam ale prožila malou sportovní tragédii, když si při rozcvičování před rozběhem na 100 m překážek způsobila svalové zranění a do boje ve světové konkurenci vůbec nezasáhla.
V roce 2006 se kvalifikovala na evropský šampionát. Bohužel se projevilo nedávné zranění a česká překážkářka tak vypadla již v rozběhu časem 13.45 s. Na halovém MČR 2007 časem 8.15 jen o jedinou setinu zaostala za limit pro HME v Birminghamu. Nedařilo se jí v závodech na dráze. Ačkoliv na začátku roku mluvila o překonání českého rekordu, vidět téměř nebyla.
V roce 2008 se Lucce vydařila především venkovní část sezony. Vynikající forma vygradovala na mistrovství republiky v Táboře, kde nejprve v rozběhu zdolala český rekord Ivety Rudové o 2 setiny na 13.03. Ve finále pak z času ukrojila ještě desetinu na 12.93 a stala se tak první Češkou pod 13 vteřin. "Je to super, všechno co jsem chtěla, se mi splnilo," těšilo ji. Takový výkon by ji pasoval i na postup na olympiádě z rozběhu. Překážkářky však měly vedle půlkařů nejtvrdší postupový klíč a Lucie předvedla až 12. čas v sezoně 13.18, se kterým skončila 25.
Začátek sezony 2009 vyšel čejkovické rodačce parádně. Brzké splnění limitu, ba co víc, český rekord 8.03, navíc dvakrát pokořený, s tím cestovala Lucka do Turína na HME. Přesto asi málokdo čekal, co se v Itálii stane, vždyť i sama atletka si kladla za cíl finále. Nakonec se postarala o první cenný kov z ženských překážek v české i československé historii. Navíc si ke stříbru "pomohla" dalším národním rekordem 7.95 sekundy. Už v rozcvičení se cítila skvěle. "O sto procent lépe než v rozběhu a v semifinále," uvedla v cíli. "Věděla jsem, že mám natrénováno, že jsem byla zdravá. Prostě jsem potřebovala, aby mi sedl start," prohlásila. Běžela v osmé dráze, a tak nevnímala okolí. Ani v cíli netušila, že má medaili. O to větší pak byla její radost. "Medaile byla v tajných snech, čas 7.95 je famózní. Ale hlavně druhé místo už mi nikdy v životě nikdo nevezme," radovala se.
Na vlně úspěchu pokračovala i v létě a vyvrcholila senzačním rekordem na překážkové stovce 12.73 při extralize na Kladně. „Trenérka mi dneska změřila při rozcvičování rychlé zášlapy za překážkami, takže jsem věděla, že na to opravdu mám. Ale přiznám se, že jsem čekala čas tak 12.85, maximálně 12.80,“ rozplývala se. Na MS dělala Lucka, co mohla, po hladkém postupu do semifinále se do bojů o medaile neprobila, ač předvedla druhý čas kariéry po tom kladenském (12.93). "Nějaké ty setiny jsem ztratila už na startu, kde jsem byla tradičně poslední, a to i přesto, že startovní reakce nebyla na mě tak úplně špatná. Sice na rozdíl od některých dokážu pak zabrat, ale nestačilo to," litovala. V anketě Atlet roku se poprvé dostala Lucka do desítky a hned na čtvrté místo.
Podle očekávání začala sezona 2010, když se jí podařilo brzy splnit limit na HMS. V Dauhá pomýšlela na finále - před jeho branami už zůstala několikrát. Semifinále se jí však nevydařilo podle představ, zaostala na startu a ztrátu již v konkurenci elitních sprinterek nemohla dohnat. Celkově skončila s časem 8.13 třináctá. "Jsem těžce zklamaná. Cítila jsem se výborně, ale bohužel jsem to pokazila. Je to velká škoda. Tak snad to spraví Evropa," řekla.
Na ME v Barceloně se však do bojů o medaile neprobojovala. V druhém semifinále zaběhla po slibném startu 13.10, což na finále nestačilo o 14 setin. "Bohužel, trochu smůla, měla jsem horší běh a velký protivítr. Čas je špatný. Snad to vyjde příště, život nekončí," uvedla svěřenkyně Jany Jílkové. "Start mi vyšel super, ale dál nevím. Běžela jsem jako v transu, takže nedokážu zhodnotit, co bylo špatně," dodala celkově desátá překážkářka v Evropě.
V hale 2011 úspěšně navázala na stříbro z HME, finálovou účast v Paříži tentokrát proměnila po čase 8.10 (v semifinále dokonce 8 rovných) v sedmou příčku. "Kdyby mi někdo před třemi týdny řekl, že budu ve finále na Evropě, tak bych tomu nevěřila, takže určitě spokojenost," narážela na své problémy se zády. "Samozřejmě vždycky to může být lepší, ale bohužel. Start se mi vůbec nepovedl a pak už s tím nic nenaděláte. Holky běžely výborně, k medaili bylo daleko," uznala.
Na mistrovství světa do Tegu se kvalifikovala hladce, výtečně si počínala také v rozběhu, odkud postoupila druhým časem kariéry 12.89. Sítem semifinále již bohužel neprošla, když v tom svém obsadila po výkonu 12.98 (+0.3) sedmou příčku a celkově ji patřilo 16. místo na světě. „Dneska se to nepovedlo, a to jsem se v rozcvičování cítila ještě lépe než včera. Byla jsem blízko u každé překážky a nedokázala s tím nic udělat. Asi se na tom podepsal vítr, který foukal nečekaně do zad, ale jsem profík a měla jsem si s tím poradit. Je to zklamání, zvláště když se nepostupovalo kdovíjakým časem (12.84). Ale jsem spokojená, že mi vyšel alespoň rozběh,“ prohlásila.
Lucii se podařil vstup do sezony 2012, nominovala se na halové MS. V poslední fázi přípravy však onemocněla, což jí nakonec v Istanbulu omezovalo. Rozběhy prošla, ale uvízla v semifinále, sedm setin od čtvrté postupové pozice a celkově obsadila jedenáctou příčku. "Nejelo mi to od samého začátku až do konce. Prodělaná nemoc a antibiotika se na mě zřejmě podepsaly víc, než jsem si byla ochotná připustit. Je to velká škoda, protože tak velká šance postoupit do finále světové soutěže se mi už asi nikdy nenaskytne," smutnila.
Hlavní část roku začala opravdu nešťastně - svalovým zraněním. Lucka se však dokázala obdivuhodně vrátit a na mistrovství republiky si řekla o Evropu i olympiádu. V Helsinkách se nicméně několika týdenní, především závodním manko projevilo, a tak zůstala o dvě setiny před branami boje o medaile devátá (v semifinále 13.17). Do Londýna o měsíc později se připravila o mnoho lépe a doběhla si pro svůj nejlepší výsledek na světové scéně, k němuž jí pomohl druhý čas kariéry 12.81 (vítr 0.6 m/s). "To je fantastické," radovala se v mixzóně. "Přiznám se, že jsem si věřila pod 90, ale 81 jsem přeci jen nečekala. Zapracovaly jsme posledních deset dní na startu, objevily jsme takovou vychytávku. Snažím se první čtyři kroky držet sprintersky, a až potom zvednout hlavu. Tak doufám, že mě trenérka pochválí," říkala s úsměvem Škrobáková. "Jedenácté místo? Počítali jste správně?" reagovala, když slyšela konečné pořadí. "Tak to je hodně dobrý, Lucie, klobouk dolů," pochválila se v nadsázce.
Rok 2013 Lucii nepřinesl výraznější úspěch. Třetí finálová účast na HME v řadě se v Göteborgu nepodařila. V semifinále by bývalo stačilo zopakovat výkon z rozběhu, jenže tentokrát běžela 8.09, o dvě setiny pomaleji. "Zklamání," byla první reakce v mixzóně. "Se stejným časem nepostoupit, to naštve. Tři týdny jsem nemohla trénovat, jak bych chtěla a to se zřejmě projevilo," pokrčila rameny nad možnou příčinou. Na léto se připravovala již pod vedením Jakuba Uhra, vrchol sezony jí však nevyšel. Na MS v Moskvě neprošla ani z rozběhů, byť po 13.24 chyběla smolně pouhá setina a v konečném účtování obsadila 25. místo. "Spíš než zklamaná jsem rozčarovaná, ale beru to tak, že je to sport. Přitom na rozcvičováku byly náběhy skvělé. Říkala jsem si, že když takhle odstartuju v závodě, bude to dobré, ale zjevně se mi to nepovedlo. Start byl katastrofální, dostala jsem strašně na první překážce," veděla o svých chybách.
Ani sezóna 2014 se nezařadila k nejúspěšnějším v bohaté kariéře nejlepší české překážkářky. V zimě na 60 m př. bylo jejím maximem 8.16, v létě na stometrové trati s "ploty" se sice dokázala dostat pod 13 vteřin, to když na ostravském mistrovství republiky zaběhla čas 12.99, formu však nepotvrdila na ME, kde skončila už v rozbězích.
V roce 2015 se v sílící konkurenci mladších sprinterek dokázala nominovat na "domácí" HME. Narozdíl od minulých let však skončila již v rozběhu. V létě už o Lucii nebylo slyšet vůbec, a to z prostého důvodu: 3. prosince přišla na svět dcera Eleonora Vaňková.
