Michaela Hrubá

Rok 2015 pro ni začal výborně, nejen že se probojovala na HME do Prahy, navíc si po vydařené kvalifikaci (191) zaskákala i ve finále, kde zvládla 185 a skončila osmá. "Bohužel tam 190 nezůstalo, jsem ale spokojená i s 185," nechala se slyšet po závodě. "Nikdy jsem zatím nezažila takovou podporu. Šlo to úplně i cítit na tartanu, jak lidi tleskají," pochvalovala si atmosféru svého prvního velkého finále mezi dospělými. V létě pak podle očekávání nechyběla na MS do 17 let, které hostilo kolumbijské Cali. Po bezproblémové kvalifikaci si v boji o medaile poradila se všemi soupeřkami. „Doufala jsem, že to cinkne. Trochu mi zatrnulo na 182, které jsem dala až na druhý pokus. Ale když se mi povedlo skočit 185, uklidnila jsem se a šla si pak už svoje,“ říkala šampionka, která poté přidala ještě 5 cm. Za své výsledky pak byla vyhlášena nejlepší juniorkou v anketě Atlet roku.

V průběhu halové sezóny 2016 se Michaele podařilo postupně posouvat hodnotu juniorského národního rekordu až na 195 centimetrů. Ač měla skvělou formu, rozhodla se halové mistrovství světa vynechat a soustředila se na sezónu pod otevřeným nebem, kde ji čekaly hned tři vrcholy. Tím prvním bylo mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde si v kvalifikaci vedla naprosto suverénně. Ve finále se však již svěřenkyni trenérky Nezdařilové tak nedařilo a obsadila dvanácté místo. Zklamání si vynahradila na mistrovství světa juniorů v polské Bydhošti, kde jasně dominovala a na krk si pověsila zlatou medaili. "Podle zápisu to tak možná nevypadalo, ale závod nebyl jednoduchý. Neskákalo se mi příliš dobře, takže mě těší, že to dobře dopadlo," uvedla. V srpnu pak odcestovala na své první olympijské hry do Ria de Janeira. První olympijskou zkušenost proměnila v osmnácté místo. I pod otevřeným nebem dokázala vylepšit juniorský národní rekord, který posunula na 193 centimetrů.

Uprostřed halové sezóny 2017 se Michaela rozhodla pro změnu trenéra a začala se připravovat s Michalem Pogánym. Pod jeho vedení již startovala na HME v Bělehradě, kde si vyskákala šesté místo. V létě ji pak čekaly dva vrcholy. Tím prvním bylo mistrovství Evropy juniorů v italském Grossetu, kde potvrdila roli hlavní favoritky a vystoupala na nejvyšší stupínek. Před mistrovstvím světa pak vylepšila svůj vlastní juniorský český rekord pod otevřeným nebem na 194 centimetrů. Také ve světové konkurenci si nevedla vůbec špatně. Stala se totiž nejmladší českou finalistkou na MS. Její úsilí nakonec stačilo na jedenácté místo.

Hala 2018 začala pro Míšu nadějně, když na mítinku Czech Indoor Gala zdolala 193 centimetrů. Tento výkon jí zajistil účast na halovém světovém šampionátu v Birminghamu, kde se jí ovšem nedařilo podle představ. Skočila 184 centimetrů, což nestačilo na lepší než dělené desáté místo. V úvodu letní sezóny se trošku hledala, ale formu směrem k evropskému šampionátu načasovala ideálně, když si z Berlína odvezla šesté místo.

Rok 2019 začal pro Michaelu nadějně. Ve finále halového evropského šampionátu v Glasgow se úspěšně přenesla přes 194 centimetrů a vybojovala šesté místo. V průběhu letní sezóny ovšem absolvovala pouze dva starty a následně musela kvůli zdravotním problémům ukončit své závodní snažení, čímž přišla jak o mistrovství Evropy do 22 let, tak o mistrovství světa v Dauhá. 

V sezóně 2020 se Michaela vrátila do závodního sektoru po téměr roční pauze. Příliš startů ovšem neabsolvovala a tak se dostala nejvýše na 187 centimetrů. O rok později (2021) si centimetrově polepšila, když na Krétě skočila 191 centimetrů, což byl také nejlepší český výkon roku. Poslední závody ovšem absolvovala na konci června a pak sezónu kvůli zdravotním problémům ukončila. V sezóně 2022 bylo jejím maximem 187 z haly (venku 186) a získala oba dva mistrovské tituly.

V roce 2023 se Míše nadmíru povedl start při ME družstev v Chorzówě, kde obsadila třetí místo a především se přenesla přes 190 cm. I díky tomu se kvalifikovala po čtyřech letech znovu na vrcholonou akci, na mistrovství světa skončila v kvalifikaci. V sezóně začala vedle Jaroslava Báby spolupracovat s Milanem Kovářem a také se opakovaně objevila v trojskoku. Na obou MČR v něm získala bronz, ve výšce brala titul venku. 

V sezóně 2024 absolvovala oba letní vrcholy. Na mistrovství Evropy v Římě uvízla v kvalifikačním sítu. Před olympiádou se však naladila na pozitivní vlnu, když na MČR ve Zlíně zaznamenala svůj nejhodnotnější skok za posledních pět let 192 centimetrů. Na hrách v Paříži pak zvládla skočit o tři centimetry méně, a to na elitní dvanáctku bohužel nestačilo.