Pavel Maslák
Sprinter Pavel Maslák přezdívaný „Máslo“ na sebe upozorňuje od chvíle, kdy vstoupil v žákovském věku na atletickou dráhu. Mezi dorostem a juniory nasbíral odchovanec havířovské atletiky a tehdejší svěřenec trenéra Daniela Gwóźdźe celkem šest českých rekordů, spolu s kolegy pak vytvořil i nejlepší časy historie na 4x100 metrů v obou kategoriích. Pavel nechyběl na žádné vrcholné mládežnické akci, juniorskou Evropu i svět absolvoval tenhle talent hned dvakrát. Vystřídal při nich všechny hladké sprinty od stovky do čtvrtky, a také obě štafety.
Mezinárodní premiéru si Maslák odbyl na domácí půdě v Ostravě při MS 17 v roce 2007, spokojen však být nemohl, ambice měl na 400 m vyšší než rozběh a čas 49.16. V sezoně se objevil také ve štafetě juniorů na ME, spolu s Pelcem, Vaňkem a Hrstkou jim v Hengelu chyběly pouhé dvě setiny na postup do finále v čase 3:13.37. V roce následujícím (2008) se Pavel stal součástí silné sprinterské vlny, v níž vybojovat místo na mistrovství světa do 19 let nebylo vůbec jednoduché. V Bydhošti se představil na stovce a obou štafetách, do dalších kol žel ani v jednom případě neprošel.
Pro juniorskou konkurenci v Evropě si v roce 2009 vybral dvoustovku a nasbírané zkušenosti zúročil v Novém Sadu postupem do finále v českém rekordu 20.95, v němž pak bral páté místo (21.19). „Škoda prvního ulitého startu, ten byl určitě lepší, ale pomohl by mi maximálně o jedno místo. Tak trochu jsem si myslel na medaili, nedá se nic dělat, nevyšlo to,“ pokrčil rameny. Cenného kovu se však dočkal, spolu s kolegy z krátké štafety si již v rozběhu poradili s národním rekordem, aby si pak ve finále dalším vylepšením na 39.57 řekli o stříbrnou medaili. „Je to tam,“ zněly radostné výkřiky kvartetu Říčař, Šťastný, Maslák, Zich.
Na dvoustovku padla volba i pro Monctonu, světový šampionát juniorů v následující sezoně (2010). Co bylo v Srbsku úspěchem, v Kanadě senzací – Pavel se i v o poznání silnější konkurenci prodral mezi nejlepších osm, navíc byl s konečným sedmým místem nejlepším z české výpravy. Ambice štafety 4x100 m s Maslákem v jejím středu tentokrát zůstaly již v rozběhu.
V roce 2011 se Pavel – už jako člen skupiny Dalibora Kupky – posunul mezi dospělé a v hale se hned dokázal na čtvrtce kvalifikovat na mistrovství Evropy do Paříže. Pod otevřeným nebem ale dával nadále přednost dvoustovce, v níž reprezentoval i při „domácím“ šampionátu „dvaadvacítek“. V Ostravě bez potíží prošel dvěma koly do finále, v němž si nakonec zasloužil bronz. Oslavu medaile musel odložit až po štafetě, kde s mírně obměněnou sestavou z juniorského ME (finišoval překážkář Kavka a místo zraněného Říčaře rozbíhal původní finišman Zich) vybojovali ještě páté místo v rekordu ČR této kategorie 39.41. „Oslava se docela vydařila, ale musím říct, že jsem toho únavou moc nevydržel,“ přiznal.
Navíc ani odpočinek nemohl mít dlouhý, sezona pro něj díky účasti na mistrovství světa dospělých nekončila. V Tegu si však Pavel nepočínal jako nováček, hladce prošel do semifinále osobním rekordem 20.63 (-0.3), když ustál bouřlivý ohlas tribun pro Bolta. „Moc jsem ho nevnímal, při závodě už vůbec, ale atmosféra byla šílená. Osobně jsem moc rád nebyl, že s ním běžím, protože jsem tak prohrál sázku,“ přiznal s nadhledem Maslák, který při sledování předešlého šampionátu v Berlíně v televizi tvrdil, že ho nemůže v životě potkat. Premiéra na MS pro něj skončila 14. místem za čas 20.87 (-1.0 m/s). „Jsem spokojený, cíl bylo semifinále a to jsem splnil,“ shrnul po doběhu.
Sezonu 2012 lze označit bez váhání za snovou. Pavel na sebe upozornil již v hale, kde se soustředil na čtvrtku, přesto dokázal domácím sprinterům konkurovat i na šedesátce. Spojení jeho osoby s národními rekordy je natolik pevné, že nepřekvapilo, že si krátce před svými 21. narozeninami poradil s letitým Kolářovým rekordem. Stalo se v Gentu časem 46.14. Skvěle si počínal na halovém MS v Istanbulu, kde jen o setiny zaostal za svým rekordem (46.19) a vybojoval 5. místo – jaksi mimochodem při tom porazil pozdějšího olympijského šampiona Jamese. „Myslel jsem si, že vytuhnu, ale nakonec jsem ještě mohl zatahovat,“ divil se po třetí čtvrtce ve třech dnech a úvahy o medaili označil za troufalost.
Každopádně jej web Evropské atletiky jej jako jediného finalistu ze starého kontinentu okamžitě zařadil jako adepta zlata pro Helsinky, to však ještě Pavel váhal, zda se v létě nevydá spíše na dvoustovku. Nakonec přeci jen zvítězila čtvrtka, vždyť se mu podařilo posunout již před ME český rekord o tři čtvrtě vteřiny na 45.17. Byla to správná volba, ve Finsku se stal mistrem Evropy (45.24). „Myslel jsem si, že to bude těžší. Spoustu soupeřů ale odpadlo. Na zlato jsem si myslel od začátku, vždycky se ale může někdo naráz objevit, takže jsem to nechtěl podcenit,“ uvedl čerstvý šampion, který následně pomohl k neméně skvělému pátému místu štafetě 4x400 m a ani zde čtveřice Maslák, Prorok, Němeček, Holuša neušetřila český rekord – 3:02.72.
Skvělou zkušeností pro Pavla byly olympijské hry v Londýně. Opět prokázal, že jej atmosféra velké akce neskolí, v rozběhu se zapsal do historie jako první český sprinter s časem pod 45 vteřin, když zaběhl 44.91. V semifinále myslel na lepší výkon, 45.15 byl však jeho tehdy druhý nejlepší. „Jsem spokojený i nespokojený,“ říkal bezprostředně po doběhu, později už vše viděl v pozitivnějších barvách. V závěru sezony navíc poskočil na čelo historické domácí tabulky v další disciplíně, když zaběhl dvoustovku za 20.59.
Poté, co získal další český primát, když byl v anketě EA zvolen evropskou vycházející hvězdou, prohlásil: „Letní sezonu jsem si plně užíval a byla to pro mě neskutečná jízda. Start na olympiádě je něco nezapomenutelného a běžet tam navíc pod 45 vteřin je překonání mých nejtajnějších snů. To mi dává sílu a sebevědomí v překonávání magických hranic.“
Na úspěchy z olympijského roku Pavel navázal i v sezoně 2013. S ohromující suverenitou si poradil se soupeři na HME v Göteborgu a ve finále vylepšil halový český rekord na 45.66. "Rodilo se to překvapivě lehce, lépe, než jsem čekal. Podle toho, jak se to vyvíjelo včera, jsem si myslel, že budu na seběhu společně Rusem. Ale pojal to volněji a nechal mě dostat se bez problémů k mantinelu. Pak už jsem věřil, že mě nepředběhnou," shrnul to po zlatém závodě. Ze Švédska si odvezl ještě s kolegy ze štafety Němečkem, Prorokem, Lichým bronz, ke kterému výrazně přispěl v závěrečném úseku. „Běžel jsem špatně takticky. Přepískl jsem začátek, obíhal jsem v druhé dráze, pak ještě strkanice s Polákem... Na konci mi došlo,“ sypal si však popel na hlavu za těsnou prohru, kvůli níž doběhl na čtvrtém místě, ale po diskvalifikaci Polska za kolizi v jiném úseku se radoval s kolegy z bronzu.
Skvělé představení přichystal Pavel i do Moskvy, když na světovém šampionátu pronikl na ostře sledované čtvrtce do finále díky vylepšenému národnímu rekordu na 44.84. V něm pak také běžel výtečně (44.91) a z první dráhy dosáhl na páté místo. "Musel jsem vybíhat pomalejší začátek, ale pak jsem měl rychlý finiš, Zatímco všichni to docela nakopli, chtěli tam být první. Já jsem šel zezadu a povedlo se mi to," popsal ze svého pohledu finále, v němž porazil kupříkladu olympijského šampiona Jamese. Čtvrté místo mu přisoudili hlasující v anketě Atlet roku.
Halová sezóna 2014 přispěla do portfolia dosud mladého závodníka dalším zlatým zápisem. Už v jejím průběhu lámal české rekordy na různých tratích a při finálových závodech se všichni soupeři dívali jen na jeho záda. To mu vydrželo až do světového šampionátu v polských Sopotech, kde si poradil i s konkurencí z Karibiku a dalším českým rekordem 45.24 vyválčil pro česko historické zlato na čtyřstovce. "Nemůžu říct, že bych to prožíval nějak více než předchozí tituly, vítězství je vítězství. I medaile, ač se mi docela líbí, jsem viděl hezčí. Tahle je ale nejcennější," hodnotil posléze. Jediné, co se mu nesplnilo, byl sen o evropském rekordu. "Nechám si ho na příště," sliboval.
Ve velkém stylu načal i venkovní sezonu, to když na mítinku Diamantové ligy v Dauhá vylepšil vlastní národní maximum o pět setin už na 44.79. Vše se zdálo být skvěle nastartováno, pak však přišlo zápolení za klub při PMEZ v Portugalsku, při kterém si Pavel přivodil svalové zranění, v jehož důsledku už posléze v sezoně nezávodil. Ani tak nemohl obhajovat titul na letním ME, které hostil švýcarský Curych.
Před HME 2015 v Praze byl Pavel jednou z očekávaných hvězd šampionátu. A svou roli zvládl na výbornou, čehož je dokladem individuální zlato a bronz s kolegy Němečkem, Šormem a Tesařem ve štafetě. Při HMČR zaběhl výtečných 45.27 a v O2 areně pak moc toužil po evropském rekordu, to se mu sice nepovedlo, i tak obhájil titul přesvědčivě o téměř vteřinu v čase 45.33. "Říkal jsem, že zlatá medaile je pro mě úkol číslo jedna. A to se mi povedlo," nechal se slyšet po finále. Ve štafetě pak společnými silami zdolali český rekord, přitom čas 3:04.09 by na všech předešlých HME stačil k titulu. Venkovní sezóna nabírala dobrý směr k vrcholu, přesto Pavlovi světový šampionát v Pekingu nevyšel. Nebývalá konkurence způsobila, že ani výkon 45.16 (druhý čas sezóny po 45.09), o vteřinu rychlejší rozběhový čas než v Moskvě, tentokrát na postup nestačil. Třetí místo v anketě Atlet roku mu ale bezpochyby patří právem.
V úvodu roku 2016 Pavel potvrdil, že se mu v hale nebývale daří. Na HMS v Portlandu totiž obhájil titul halového mistra světa. „Už na halovém republikovém šampionátu jsem zaběhnul solidní dvoustovku, takže jsem cítil, že příprava jde správným směrem. Těší mě, že jsem v rozběhu a v semifinále dodržel taktiku, že seběhnu na prvním místě, což se ukázalo jako klíčové. Chtěl jsem to tak udělat i ve finále, ovšem Grenaďan Taplin to hodně napálil. Těžko soudit, zda si víc vážím tohoto nebo sopotského titulu. Řadím to na stejnou úroveň,“ řekl po návratu ze Spojených států.
Další cenný kov do své sbírky přidal na mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde si v osmé dráze doběhl po stříbnou medaili. "Mám velkou radost, ale trochu cítím i zklamání. Osmá dráha byla trochu nevýhodou, protože jsem před sebou nikoho neviděl a až do výběhu ze druhé zatáčky jsem nevěděl, jak na tom jsem, ale věřil jsem, že na medaili mám. Stále ještě neprodávám formu, kterou mám na tréninku. Chtěl jsem běžet pod 45, ale dnes nebyly příliš dobré podmínky. Hodně se točí vítr. Až se mi to rozleží, tak to malé zklamání opadne a budu šťastný za stříbro," uvedl těsně po doběhu. Své vystoupení v nizozemské metropoli završil se svými kolegy Šormem, Desenským a Tesařem národním rekordem ve štafetě na 4x400 metrů, když naši čtvrkaři zaběhli v rozběhu čas 2:02.66. Ve finále pak byli čtvrtí. Nejlepší výkon sezóny si zaběhl v olympijském semifinále a čas 45.05 stačil v Riu na konečné šestnácté místo.
V roce 2017 opět potvrdil roli halového specialisty, když si v Bělehradě potřetí za sebou doběhl pro titul halového mistra Evropy. Finálový závod opanoval v letošním nejlepším evropském halovém výkonu 45.77. V létě pak potvrdil, že na rychlosti rozhodně neztrácí, protože na domácím republikovém šampionátu jasně dominoval v novém národním rekordu 20.46. Na mistrovství světa si v úvodním kole zaběhl své letošní čtvrtkařské maximum 45.10 a v celkovém pořadí obsadil sedmnáctou příčku. Svěřenci Dalibora Kupky se pak zadařilo ve finále Diamantové ligy, kde finišoval na čtvrtém místě.
V průběhu halové sezóny 2018 Pavel nepodával tak přesvědčivé výkony, jako tomu bylo v posledních letech a na HMS do Birmighamu neodjížděl v úplně dobrém rozpoložení. Při vrcholu halové sezóny ovšem opět ukázal srdce závodníka. Ve finále doběhl původně na bronzové pozici v čase 45.47, ale po diskvalifikaci obou soupeřů před ním se posunul na zlatou příčku a mohl se radovat z třetího titulu halového světového šampiona. Letní sezóna již nebyla v Pavlově podání tak úspěšná. Na mistrovství Evropy v Berlíně skončila jeho cesta v semifinále, když obsadil celkové šestnácté místo. Chuť si spravil alespoň se štafetou na 4x400 metrů, která dokázala v rozběhu na ME vylepšit národní rekord. Ve finále pak skončila sedmá.
Atletický rok 2019 byl pro Pavla hodně specifický. V hale usiloval o celkové prvenství v seriálu Wolrd Indoor Tour, které mu nakonec uniklo. Z důvodu nemoci pak nemohl odcestoval na halové mistrovství Evropy do Glasgow. Na World Relays v Jokohamě pomohl štafetě na 4x400 metrů ke kvalifikaci na světový šampionát. Individuálně se však připravoval na dvoustovku. V květnu se mu narodil potomek a již dopředu avízoval, že mistrovství světa v Dauhá vynechá. Byl však oporu české reprezentace na mistrovství Evropy družstev v polské Bydhošti, kde doběhl pátý na dvoustovce.
V nadcházející halové sezóně si doběhl na čtvrtce pro titul mistra ČR. Pod otevřeným nebem pak běžel pouze jeden závod na 400 metrů, když zvítězil při extraligovém kole v Kladně za 46.46. V roce 2021 se radoval z halového úspěchu, když se stal celkovým vítězem World Indoor Tour. Na HME v Toruni na své medailové úspěchy z předešlých šampionátů nenavázal. Tentokrát nepostoupil do finále a skončil osmý. Chuť si pak spravil se štafetou na 4x400 metrů, který vybojovala stříbrnou medaili. Na dalším štafetovém úspěchu se podílel při ME družstev v Kluži, kde naši čtvrtkaři zvítězili v novém národním rekordu 3:02.42. V individuálním závodě byl třetí. Na svých třetích olympijských hrách se nepotkal s ideální formou a jeho cesta skočnila v rozběhu. Celkově byl čtyřicátý. Se štafetou obsadil patnácté místo.
Z individuálního pohledu nebyla sezóna 2022 pro Pavla zrovna ideální. Na HMS v Bělehradě vypadl už v rozběhu a na mistrovství Evropy skončil v semifinále. O to více se mu dařilo se štafetou. Z halového světového šampionátu přivezli naši čtvrtkaři páté místo. Na mistrovství světa v Eugene vylepšili národní rekord na 3:01.63 a ve finále skončili na osmé příčce. Ve finále pak nechyběli ani při ME v Mnichově, kde z toho bylo šesté místo. U všech těchto úspěchy Maslák nechyběl.
V halové sezóně 2023 Pavel zapsal jediný start, v létě se dostal na čas 45.81 a kvalifikoval se do štafety na mistrovství světa. Zde spolu s Krskem, Müllerem a Šormem zaběhli český rekord 3:00.99, přesto ani ten nestačil na postup do finále (skončili dvanáctí).
