Radek Juška
Pod břeclavským trenérem Zbyňkem Chlumeckým to dotáhl na juniorské mistrovství světa do Barcelony v roce 2012. „Byla to první velká soutěž, tak jsem se z toho trošku podělal,“ hodnotil s odstupem časem kvalifikační nezdar. „Ale zjistil jsem, jak takové velké závody vypadají a co od toho očekávat,“ vzpomínal. Hned v následující sezóně 2013 nabytou zkušenost zúročit nedokázal, jednak se přesouval na pražský Olymp a především laboroval se svalovým zraněním stehna. Ani rok 2014 mu štěstí nepřinesl, mocně útočil na kvalifikační výkon pro ME v Curychu, až si při jednom z těsných ataků při MČR v Ostravě poranil břišní sval.
Vše jako by sportovní nebesa svěřenci Josefa Karase splatila ve snovém roce 2015. Při „domácím“ halovém mistrovství Evropy v Praze se vynořil z neznáma a po šťastné kvalifikaci (mezi osmičku prošel jako poslední) si ve finále senzačním úvodním letem 810 cm (premiérovým za 8 m) doletěl pro stříbro. „Vím, že jsme se před ním (pokusem) bavili s trenérem, ať skočím zajišťovacích 780, 770, a pak že si prý můžeme hrát. A povedlo se mnohem líp,“ komentoval to nečekaný medailista.
V létě čekaly na Radka další výzvy. Druhou a poslední šanci uspět na ME do 22 let využil na výbornou. V Tallinnu splnil roli adepta medaile skokem na hranici rovných osmi metrů, a i když z toho nakonec nebyl kov nejzářivější, spokojen byl. „Podruhé venku „osmička“, jsem velmi rád za takový výsledek,“ pochvaloval si svůj stříbrný úspěch. A štěstí se jej drželo i v kvalifikaci MS v Pekingu, kde podobně jako na HME – za výkon 798 – proklouzl mezi nejlepší, ve finále pak možná i z přemíry chtění nedokázal podobný skok zopakovat a skončil jedenáctý. „Asi jsem byl dnes přemotivovaný,“ uznal sám. „Snad si z toho něco vezmu,“ dodal. Na závěr přelomové sezóny byl pak zvolen pátým nejlepším atletem v ČR, hned za hvězdnou oštěpařku Špotákovou.
Osmimetrovou formu si svěřenec trenéra Karase odnesl i do roku 2016, když na domácím mítinku Jablonec Indoor Gala dolétl na 803 centimetrů. Na halovém světovém šampionátu si pak vyskákal desáté místo. V průběhu letní sezóny načasoval formu ideálně směrem k mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde si v kvalifikaci vylepšil sezónní maximum na 811 centimetrů. Pořádnou porci smůly si vybral ve finále, kde skončil těsně pod stupni vítězů, kdy ve prospěch bronzového Nizozemce Gaisaha hovořil až druhý nejdelší pokus. "Moc mě to mrzí, ale člověk je jednou nahoře a jindy zase dole. Hodně se točil vítr a já jsem se pral s rozběhem. Beru to jako zkušenost," řekl. Jediný centimetr pak hovořil v Radkův neprospěch i při olympijské kvalifikaci v Riu, kde tak obsadil celkové třinácté místo. "Letos se mi opravdu lepí smůla na paty," neskrýval zklamání.
V úvodu roku 2017 musel vynechat halovou sezónu, o kterou ho připravilo svalové zranění. O to víc času měl na přípravu směrem k létu, což se jistě vyplatilo. Hned v květnu totiž dokázal v Turnově dolétnout na 829 centimetrů, což znamenalo vylepšení letitého národního rekordu. Dařilo se mu též v kvalifikaci na mistrovství světa, kde zaznamenal do té doby svůj druhý nejlepší kariérní výkon 824 centimetrů. Ve finále si pak vyskákal desáté místo. Velkého cenného kovu se dočkal na Světové letní univerziádě, kde potvrdil roli favorita a s jistotou zvítězil. V kvalifikaci navíc dokázal posunout hodnotu svého vlastního národního rekordu na 831 centimetrů. V průběhu sezóny dokázal hned osmkrát pokořit osmimetrovou hranici a v letošních světových tabulkách figuruje na děleném sedmém místě.
V průběhu halové sezóny 2018 mu osmimetrová hranice odolala. Dvakrát se jí přiblížil na jediný centimetry. Poprvé se tak stalo při zisku titulu mistra republiky a podruhé na HMS v Birminghamu, kde mu výkon 799 centimetrů vynesl sedmé místo. Hned v úvodu letní sezóny předvedl v Turnově parádní skok, když dolétl na 827 centimetrů. Na mistrovství Evropy v Berlíně pak patřil do širšího okruhu favoritů. Do finále se dostal, ale konečně dvanáté místo pro něj bylo zklamáním.
Atletický rok 2019 nezastihl Radka v dobré formě. Přesto se dokázal kvalifikovat na halový evropský šampionát do Glasgow, kde obsadil velice solidní sedmou příčku. Ani pod otevřeným nebem tentorkát nedokázal překonat osmimetrovou hranici. Jeho nejdelší skok sezóny měřil 794 centimetrů. V sezóně 2020 se vrátil k osmimetrovým skokům. V létě se mu to podařilo dvakrát. Nejdále skočil na domácím republikovém šampionátu v Plzni, kde dolétl na 810 centimetrů.
Osm metrů pokořil také v sezóně 2021. Stalo se tak na Memoriálu Josefa Odložila na pražské Julisce, kde dolétl na 811 centimetrů. Až do poslední chvíle doufal také v účast na olympijských hrách v Tokiu. To se bohužel nepodařilo. Skvěle nás ovšem reprezentoval na ME družstev v Kluži, kde skončil druhý. Dokázal se také kvalifikovat do finále Diamantové ligy. V Curychu si vyskákal šesté místo.
V roce 2022 se Radek dostal hned třikrát za osm metrů Nejdále dolétl na Zlaté tretře v Ostravě, kde byl druhý za 811 centimetrů. Na mistrovství světa v Eugene se mu do finále nepodařilo postoupit. Na ME v Mnichově už se mezi elitní dvanáctku probil a obsadil deváté místo.
Sezóna 2023 přinesla Radkovi úspěchy. Na halovém ME v Istanbulu se dostal do finále, kde posléze skončil pátý. Méně povedné bylo ME družstev v Chorzówě, kde byl desátý. Nejdále dolétl na republice v Táboře na 815 cm (s větrem pak ještě v Chebu na 820). Formu prodal na následném MS v Budapešti, kde opět prošel do finále, dokonce i to užší, v němž bral sedmé místo. A proklouzl také na vyvrcholení Diamantové ligy v Eugene, kde vybojoval čtvrté místo.
Úvodem roku 2024 skočil Juška na Czech Indoor Gala 803 centimetrů, ale z HMS v Glasgow odjížděl zklamán, když skončil čtrnáctý. Pod otevřeným nebem se pak dlouho trápil. Na ME v Římě skončila jeho cesta už v kvalifikaci. Vše si naštěstí vynahradil na olympiádě v Paříži. Pod pět kruhů se vrátil po osmi letech a svým kvalifikačním pokusem 815 centimetrů si zajistil účast v olympijském finále. V něm pak obsadil desáté místo.
