Zuzana Bergrová
Čtvrtkařka překážkářka Zuzana Bergrová pocházející z Ústí nad Labem se nominovala na první velkou akci jako juniorka. Na mistrovství Evropy v Tampere (2003) skončila ve třetím rozběhu druhá v čase 58.57. Ve finále předvedla výkon 58.72, stačil jí na čtvrté místo půl vteřiny za Zuzanou Hejnovou. Dařilo se i štafetě, kde spolu Bartoničkovou, Burešovou a Fišerovou obsadily třetí místo v rozběhu a časem 3:50.86 postoupily do finále. V něm Ščerbová a Z. Hejnová nahradily Bergrovou a Fišerovou, ale ani o 6 vteřin lepší čas 3:44.55 nestačil na lepší než osmou příčku.
Na velkou akci mezi dospělými si musela počkat do roku 2006. Na ME v Göteborgu bohužel vypadla v rozběhu, když doběhla s časem 58.64 celkově skončila na 31. místě. "Před týdnem jsem dobrala antibiotika, měla jsem boreliózu. Na tréninku jsem se cítila docela dobře, ale hned, jak jsem vyběhla, pochopila jsem, že je to špatný. Tělo stávkovalo." Bergrová v Göteborgu běžela ještě štafetu spolu s Rücklovou, Bartoničkovou a Hejnovou, finále bylo v čase 3:34.47 přes dlouhé 4 vteřiny daleko.
Na začátku olympijského roku 2008 se Zuzana Bergrová stala článkem úspěšné štafety na HMS ve Valencii. Kvarteto ve složení Bergrová, Ščerbová, Bartoničková a Hejnová vybojovalo ve Valencii čtvrté místo za čas 3:34.53. Česká štafeta tak napodobila jedenáct let starý úspěch tehdejší čtveřice Koštovalová, Formanová, Fuchsová a Benešová ze šampionátu v Paříži. "Tajně jsme na to myslely," řekla směrem k historickému výsledku Bergrová, která štafetu rozbíhala. Hlavní rivalky v souboji o umístění (medaile byly daleko) byly Polky a Rumunky. Ty nakonec česká čtveřice porazila nečekaně velkým rozdílem. "Nemyslely jsme, že to bude tak jasné," vykládala Bergrová. Slibně rozjetou sezonu zastavila série zranění, která vyloučila pro závodění i rok 2009. Na podzim se však Zuzana vrátila a v zimě pak byla oporou "resuscitované" štafety.
V roce 2010 se tak mohl úspěch čtvrtkařek na HMS zopakovat, z Dauhá si čtveřice odvezla opět čtvrté místo, kvůli dopingu jedné z Jamajčanek jim však byl později přiznán a doručen bronz. V samotném složení došlo jen k prohození úseků a Ščerbovou už známe pod novým jménem Rosolová. Ta štafetu rozbíhala, po ní následovaly Bartoničková, Bergrová a Hejnová. Razantně se však zvedla výkonnost celého týmu, který zaznamenal výtečný čas 3:30.05. "Máme jednoznačně radost, jednak jsme vyhrály souboj s Britkama a navíc máme super čas, o 4.5 vteřiny lepší než předloni," zářila finišmanka Hejnová.
Venkovní sezona se Zuzce vydařila, což potvrzuje postup do semifinále na mistrovství Evropy v Barceloně. V něm se držela slušně v první polovině trati, druhých dvě stě metů jí však nevyšlo a v cíli z toho byl čas 57.41 a celkové 15. místo. "Ten čas je tragédie, druhý nejhorší v sezoně. Bohužel jsem běžela tak maximálně do dvoustovky, v závěru jsem, lidově řečeno, "vytuhla jako prase". Protivítr byl dneska takový, že by tu mohli testovat vysokohorské stany. Jak nejsem žádný velký technik nad překážkami, tak mi to moc nepomohlo. Asi se půjdu utopit," neztrácela svůj obvyklý břitký humor a velikou nadsázku, když ji před startem určitě nepomohla v hotelu zapomenutá akreditace, naštěstí přinesená kladivářkou Ledvinovou.
Ani s kolegyněmi ze štafety se nepodařilo postoupit dál. Čtveřice, v níž kvůli náročnému programu Jana Slaninová vystřídala Hejnovou, dále běželo obvyklé složení Bergrová, Bartoničková a Rosolová. Ani čas 3:31.91 nestačil. Ani solidní čas 3:31.91 nestačil. "Čas není tak zlý, asi byly ostatní holky čerstvější. Máme už něco v nohách. Ale bohužel nám daly „kouř“, tohle nebylo o fous," uznala po doběhu čtvrtkařka z druhého úseku.
Halovou sezonu 2011 neměla Zuzka rozjetou špatně, v rozhodujících chvílích, zejména v době mistrovství ČR však nebyla fit a na halové ME do Paříže se neprobojovala. V létě reprezentovala dvakrát. Nejprve na univerziádě v Šen-čenu, kde by na svou účast asi raději zapomněla. Zapískání z plochy stadionu ji po startu přimělo zpomalit, dokonce i přítomní trenéři to na druhém konci slyšeli stejně. "Nebylo v silách naší závodnice dohnat ztrátu na postupová místa," uvedly webové stránky její skupiny Rychlý holky. Z rozběhu postupovalo přímo do finále, nakonec stačil čas 57.02, Zuzka zvládla 58.16, což jí určilo konečné 15. místo.
Větší radost si udělala "světem" v Tegu, kam sice nezvládla individuální limit, ovšem kvalifikovala se se štafetou díky výsledku na ME družstev. V rozběhu v Tegu pak ve stejné čtveřici s Rosolovou, Bergrovou a Hejnovou ještě vylepšily oddílový rekord ČR ze Stockholmu na špičkovou úroveň 3:26.01. Ve finále sice stejný čas o půl vteřiny nezopakovaly, přesto vybojovaly cennou sedmou příčku. "Jsme unavené, ale spokojené," shrnula společné pocity finišmanka Hejnová.
Bohužel olympijský rok 2012 začal potížemi s nártem, které Zuzaně neumožnily plnohodnotně trénovat a tím pádem ani závodit. Zdravotní problémy se sice ukázaly i na jaře, přesto absolvovala naplno oba vrcholy. V Helsinkách se díky osobnímu rekordu 55.78 probila do finále, kde skončila na skvělém sedmém místě. Na stejném místě pomohla i s kolegyněmi Bartoničkovou, Hejnovou a Rosolovou k bronzu, na olympiádu se pro individuální start nekvalifikovala, se štafetou dosáhla sedmého místa. Na konci roku se u ní objevily další zdravotní problémy, které de facto vyústily v konec její dráhy profesionální atletky.