Špotáková: Rozhoduje se na konci sezóny
Co
vás přimělo nakonec startovat na Memoriálu Josefa Odložila?
Potřebuju
více hodů, ne tréninkových, ale z plného rozběhu. A ne v závodě jako
Diamantová liga, ale třeba právě na domácím stadionu, kde je větší šance se s technikou
srovnat.
Co
říkáte na konkurenci, která se má na Julisce sejít? Vítězka ze Šanghaje Lu,
olympijská medailistka Stahlová…
Jsem
překvapená, nikdy tady taková konkurence nebyla. A zrovna když nejsem zrovna suverénní,
přijedou ty nejlepší soupeřky. Ale je to jedině dobře, hlavně pro diváky, kteří
by mohli vidět dlouhé hody. Pro mě je to výzva, nebude to tak bez stresu, jak
jsem si myslela, ale to potřebuju. Moc se těším na domácí stadion a mítink,
který mám ráda.
Naznačila
jste, že vnímáte zvýšený zájem veřejnosti o atletiku po HME. Z čeho tak
soudíte?
Podle mě bylo Halové mistrovství Evropy v Praze veleúspěšné, zaujalo
diváky. A mám takový pocit, že by mohlo přijít víc diváků než obvykle, za což
bych byla velmi ráda. Všechny zvu na Julisku.
Vám
osobně se zatím moc v závodech nedaří. Znáte příčiny?
Jsme
sice pořád ještě na začátku sezóny, ale hledala jsem ale příčiny, proč mi to tak
úplně ideálně nejde, když všechny parametry jsou výborné. A je to asi tím, že
jsem byla bez dítěte schopná odpočívat. Teď jsem se naladila na to být permanentně
ve střehu, a vůbec neumím být v klidu. To je možná ta energie, která mi na
konci chybí. Taková maličkost a může to být o něčem jiném.
Dalo
by se to vyřešit, že ho třeba nebudete mít na soustředění, nebo třeba dva dny
před závodem?
Na
soustředění ho budu mít určitě. Před závodem by to asi šlo udělat, ale za to mi
to zase nestojí. To raději hodím trošku méně. A důležité je hodit daleko na
velkém závodě, tam jsem péči ochotná obětovat. Jedeme na mistrovství světa do
Pekingu, kde budu deset dní bez Janečka, tam je šance, že bych si mohla
odpočinout.
A jak
to vypadá na tréninku, tam syna máte s sebou?
Tam
já ho nikdy nebrala, vždycky někdo hlídal. Jde spíš o odpočinek, když člověk
přijde z tréninku. Normálně by si člověk odpočinul, ale já jsem raději s ním.
Vás
tedy mateřský přístup změnil. Co vaše největší soupeřky, též maminky?
Maria
kojila obě děti osm měsíců, ta mi přijde hodně jiná. Christine je pořád stejná,
stejně zarputilá, je vidět, jak hodně jí o to jde, řekla bych, že má určitě i
chůvu. Ale moc toho nevím, ony moc dobře anglicky neumí, takže to není úplně
náročný rozhovor. A já si zase ráda na závodech odpočinu, nepotřebuju u oběda
klábosit.
Přesto,
co tu bylo řečeno, neznepokojuje vás, že zatím neházíte daleko?
Znepokojená
jsem byla v Ostravě, asi jsem ne úplně vhodně zvolila úvodní velký závod. Ale
víc bych byla znepokojená sedmdesáti metry, to bych si říkala, jestli mi taková
forma do srpna vydrží. Navíc už jsem v minulosti třeba prohrála všechny závody v sezoně s Christinou v roce 2007 a na MS v Ósace ji pak porazila.
Nemáte přeci jen pocit, že vám trenér v určitých
chvílích chybí?
Možná při rozcvičení na závod, to by si zkušený trenér všiml, že jsem blízko. V závodě
už na to není po prvním pokusu čas.
Řešíte
nějak skeptické hlasy, které se objevily na vaši volbu trénovat sama a ne
zrovna podařený začátek?
Jednak
se rozhoduje až na konci sezóny, a jinak ať si každý říká, co chce. Letos je
sice mistrovství světa, ale příští rok je olympiáda, a ta je důležitější. Navíc
jsem si svoje už odvedla. Jsem ráda, že jsem mohla zkusit trénovat se sama a
vlastně jsem ani jinou možnost neměla. A pořád věřím, že se dokážu na vrchol připravit.
(V tu chvíli do odpovědi vstoupí opodál sedící
šéftrenér Tomáš Dvořák) Já osobně Báře věřím, a jak se říká, zajíci se
sčítají až po honu.
Fotogalerie z tiskovky k MJO, autorka: Ivana Roháčková